Pomoc nemocným a zdravotně postiženým je hlavním důvodem, proč se Češi zapojují do veřejně prospěšných aktivit. Dění kolem sebe se snaží ovlivnit 45 procent populace, nejčastěji přispívají penězi anebo podepisují petice. Ukázal to unikátní průzkum Centra občanského vzdělávání a nadace Konrada Adenauera. Průzkum ale zároveň přinesl několik alarmujících zjištění. Tím asi nejzávažnějším je to, že ve velké míře dokáže Čechy aktivizovat také odpor proti nepřizpůsobivým občanům.
Češi se angažují průměrně 41 hodin ročně
Až 178 hodin svého času ročně dokáží nejaktivnější Češi věnovat občanské angažovanosti. I když těch nejvíce aktivních je v populaci jen sedm procent, alespoň někdy přiloží pomocnou ruku k dílu třeba posláním dárcovské sms, podpisem petice nebo zapojením do internetových diskusí přes 90 procent Čechů. Cílem veřejně prospěšných aktivit bývají zejména nemocní a zdravotně postižení, ty podporují dvě pětiny dotázaných. Více než třetina populace pak pomáhá lidem v náročných životních situacích a 27 procent se angažuje ve prospěch lidí zasažených nějakou pohromou, například povodní.
Naopak malý zájem Češi mají o politicky laděná témata. Ve prospěch demokracie a lidských práv se angažovalo jen osm procent dotázaných, za právo spolurozhodovat prostřednictvím referenda či v politických debatách bojovalo jen zhruba sedm procent populace a méně než dvě procenta dotázaných svými aktivitami podporovala Evropskou unii.
Nejen v zájmu dobra
Průzkum také poukázal na to, že občanská angažovanost nemusí mít ryze pozitivní podobu. „Například angažovanost proti nepřizpůsobivým jde napříč všemi segmenty společnosti a je hodně zastoupená u těch nejaktivnějších. Až 54 procent české populace říká, že by byli ochotní se angažovat v boji proti nepřizpůsobivým. To jsou velmi varovná zjištění,“ upozornil spoluautor průzkumu Jan Krajhanzl z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity.
Počet hodin ročně, po něž se Češi občansky angažovali
Skupina nejangažovanějších občanů, která tvoří sedm procent populace, je podle něj kontroverzní i z dalších pohledů. „Když se podíváme, koho volí ti nejaktivnější, tak tam máte velký výskyt radikálních antisystémových stran, například Dělnickou stranu sociální spravedlnosti,“ doplnil Krajhanzl. Skoro třetinu nejaktivnějších občanů, tedy zhruba dvě procenta celkové populace, pak tvoří militantní jádro, které neváhá své názory prosazovat silou.
A to není jediné místo, kde mají postoje Čechů trhliny. Na hraně je také důvěra v demokratické instituce. Politickým stranám nebo třeba Senátu vůbec nedůvěřuje téměř čtvrtina dotázaných, a to i mezi těmi, kteří jsou občansky velmi aktivní. Podobně smýšlejí Češi také o vládě nebo Poslanecké sněmovně. „Z toho plyne dlouhodobě ohrožení demokracie jako takové,“ obává se Ondřej Matějka z Centra občanského vzdělávání a dodává: „Zároveň existuje silný vztah mezi důvěrou v demokratické instituce a angažovaností. Je proto potřeba začít pracovat na tom, aby se u nás zapojení do občanských aktivit zvýšilo.“
Občané, vzdělávejme se!
Jednou z cest, která se nabízí, může být občanské vzdělávání. To se už osvědčilo ve vyspělých demokraciích. Asi nejpropracovanější systém má v tomto ohledu Německo. Budovat ho po zkušenostech s nacismem začalo po druhé světové válce. Dnes staví na dvou hlavních proudech. Prvním z nich je formální občanské vzdělávání vyučované zejména na školách. Tento proud, jehož základní premisou je názorová neutralita, má plně v rukou stát.
GALERIE
photogallery_539418
Druhý pilíř výchovy k občanství pro všechny věkové kategorie je pak zaměřen na pochopení aktuálních politických a ideologických trendů a většinou odráží zájmy konkrétních zadavatelů. Mezi nimi figurují politické nadace, církve, ale i podniky nebo odbory. Tento proud již může odrážet názory a zájmy pořadatelů seminářů. Avšak i tady platí přísná pravidla. Občanské vzdělávání musí být transparentní a vyvážené, musí podporovat kritické myšlení a striktně zakázaná je indoktrinace.
Takto nalinkovaný systém nese ovoce. Důvěrou Němců v demokracii neotřásla ani hospodářská recese. V roce 2013 byly spokojeny s demokratickou orientací země dvě třetiny jejích obyvatel. To je v příkrém kontrastu s uvažováním Čechů. V krizových letech jich byla s demokracií spokojena sotva polovina. Skoro třetina z nich by pak považovala za lepší způsob vládnutí autoritativní režim.
Občanské vzdělávání po Česku
V porovnání s Německem je český systém občanského vzdělávání teprve v plenkách. Okrajově se mu věnují jen některé neziskové organizace. A i když například v řadě škol jsou dnes již samozřejmostí například studentské parlamenty, stále má občanské vzdělávání na školách velké rezervy. „Chybí mu celková koncepce, nějaké zaštítění, právní nebo institucionální rámec. Je to také hodně otázka financí – tak kam netečou peníze, se nic nedělá,“ popisuje současný stav ředitel Centra občanského vzdělávání Ondřej Horák.
Ačkoliv si význam občanského vzdělávání pro rozvoj společnosti začínají v posledních letech stále více uvědomovat také politici, snahy o jeho podporu na politické scéně stále pokulhávají. Otazníky se vznáší i nad zatím posledním pokuse o přilití státních peněz na jeho rozvoj. Jde o plán ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera (ČSSD) na uzákonění „politických institutů“. Ty by měly vychovávat občany k politickému myšlení a podle zatím neschváleného návrhu by na jejich činnost měla jít desetina částky, kterou stát vyplací politickým stranám.
Ačkoliv nelze Dienstbierovi upřít snahu, nevládní organizace mají z jeho plánu obavy. „Politické instituty tak, jak jsou navrženy, jsou nejasné a vzbuzují obavy, že budou jen další černou dírou na lití státních peněz do politické propagandy, aniž by bylo zaručeno, že budou dodržovány nějaké standardy občanského vzdělávání,“ varovala v rozhovoru pro web ČT24 výkonná ředitelka hnutí Oživení Lenka Petráková. Kritika se na instituty snesla také z ministerstva financí. Podle Andreje Babiše nejsou předpokládané výdaje na činnost institutů v návrhu zákona řádně vyčísleny ani zdůvodněny.
Jak to tedy se státní podporou občanského vzdělávání v Česku dopadne, zatím není jasné. Vzhledem ke kritice aktuálních plánu se snadno může stát, že výchova lidí k občanství dál zůstane jen doménou neziskových organizací. I těm by ale mohl průzkum Centra občanského vzdělávání pomoci. Poradit by jim mohl třeba s tím, na které skupiny lidí se orientovat a jak je účinně oslovit.