Praha – Češi neumějí žít bez nepřítele, tvrdí teolog Tomáš Halík. Následkem toho jsme podle něj svědky protiislámských nálad, které mohou mít paradoxní následky - sice k radikalizaci mezi českými muslimy nedochází, nicméně slovní útoky odpůrců islámu mohou vyvolat změnu. O vztahu Česka k muslimům, ale i přistěhovalectví a svobodě slova se diskutovalo minulý týden v Knihovně Václava Havla. Český postoj k muslimům podle účastníků debaty plyne z neznalosti: orientalista Bronislav Ostřanský dokonce hovoří o modelu šáríackého kyborga, kterého tvoří různé obavy, z nichž lidé skládají svou představu muslima.
Náboženský analfabetismus buduje šaríatského kyborga
Ohnisko obav vzniká tam, kde pro něj vlastně nejsou předpoklady. Zvláštní paradox ve vztahu k muslimům dokládají statistiky. Tak jako jsou nejsilnější německé protiislámské demonstrace v bývalém východním Německu, kde je muslimů nejméně, podobně je z celé Evropské unie největší strach z muslimů v Česku, byť jich zde žije velmi málo.
Diskutující v Knihovně Václava Havla
- teolog a kněz Tomáš Halík
- orientalista Bronislav Ostřanský
- politolog a historik Jacques Rupnik
- šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery
- pražský imám Emir Omič
Může za tím stát krátké časové období, jehož přičiněním se v Česku problém s muslimy nerozvinul, ale které rovněž neumožnilo řádně problematiku pochopit. „V českém prostředí se islám přesunul z kolonky exotické a marginální příliš rychle do kolonky žhavé a aktuální, ale neodpovídá tomu vzdělanost,“ uvedl Bronislav Ostřanský. Češi tak neměli čas se s tím seznámit. Berou za své zjednodušené modely, které způsobují odpor k islámu. „Ve Francii je množství lidí (s obavou z islámu) menší, protože si dovedou udělat konkrétní představu. Může to být parta potížistů z pařížského předměstí nebo kamarádský soused. U nás je to abstrakt, muslim s velkým 'M', pod kterého si každý zařadí, co chce,“ řekl Ostřanský.
Zleva imám Omič, orientalista Ostřanský, teolog Halík, moderátor Sacher, novinář Tabery a poltiolog Rupnik
Vzdělání doplněné na internetu
Pro tyto účely používá Ostřanský termín šaríatský kyborg. „Je to konglomerát, který si každý vytvoří na základě debat na sociálních sítích. Nemusí mít nic společného s realitou,“ řekl Ostřanský. Zahrnuje do sebe představy o muslimovi, který žije v polygamii, ačkoliv pro většinu muslimů to není obvyklý typ svazku. Nebo může představovat rigidního fundamentalistu, který kam přijde, tam zavádí svá pravidla.
Vše nejspíš plyne z neznalosti. „Je tady náboženský analfabetismus, je třeba vzdělávat v jednotlivých náboženstvích, je důležité, aby tady byli vzdělaní imámové a vedli lidi, co se hlásí k islámu, aby poznali duchovní kulturu. Platí to i pro křesťanství a je to prevence proti fanatikům,“ uvedl Tomáš Halík. Podle něj tak v českém prostředí setrvává neschopnost žít bez nepřítele. Následkem toho máme vzedmutí protiislámských nálad, které mohou mít i paradoxní následky. V minulém roce BIS totiž informovala, že k radikalizaci mezi českými muslimy nedochází, ale slovní útoky odpůrců tohoto náboženství by mohly u umírněných muslimů vyvolat změnu.
Neznalost ale podle Halíka přebývá i na druhé straně, a to u extremistů. Pokud totiž někdo odmítá islám kvůli tomu, že teroristi prohlašují slávu Alláhovi, neznamená to, že jsou příliš nábožensky horliví. „Většina teroristů nejsou věřící v náboženském slova smyslu – pijí alkohol, požívají drogy, ignorují všechny příkazy islámu, nikdy neznali korán, jsou vykořeněni – sociálně nebo duchovně. Potom je zblbne politický agitátor, který z koránu vytrhne určité věci,“ zmínil Halík.
Cizinec nechápe, hledá Islámský stát na našich hranicích
Celkově vzniká v České republice obraz ohrožení islámem, prakticky se to tak nejeví, což vyvolává nedorozumění i ze vzdálenějšího pohledu. „Když ve Washington Post psali o Okamurovi, jak navrhoval, aby lidé vodili prasata k mešitám, jeden můj známý, americký novinář, volal, co se to v tom Česku děje, že už máme skoro Islámský stát na hranicích. Já mu vysvětlil, že tady máme dohromady asi čtyři muslimy,“ uvedl příklad Erik Tabery, který souhlasí, že Češi mají nejvíc strach z toho, co nevidí a neznají.
Tabery soudí, že některé evropské země se potýkají s problémem nastavování pravidel, zatímco my neřešíme problém žádný. V tom ho doplňuje politolog Jacques Rupnik. „V západní Evropě je přistěhovalectví za posledních třicet čtyřicet let velká otázka – sociální a ekonomická i kulturní a politická. Jak za posledních dvacet pět let proběhla integrace mezi Západem a Východem, tak v této oblasti ne. Tak jako existuje antisemitismus bez Židů, existuje islamofobie bez islámu,“ řekl Rupnik.
Čeští politici ale islám nepřestávají řešit a některé názory pak čelí kritice. „Náš prezident řekne, že muslimové tady nemůžou žít, ať jdou. Mají jít i lidé, kteří se tady narodili, ale jejich rodiče, prarodiče odněkud přišli. Mají se odstěhovat. Kde by se zastavila hranice odstěhovávání? Česká debata je postavená na hlavu,“ dodal Tabery. Zemanův přístup pak nesouzní se snem pražského imáma Emira Omiče, který řekl, že by chtěl vybudovat islámskou společnost, která by byla i garantem a nástrojem integrace muslimů v České republice. K intergování jich ani moc není, při posledním sčítání lidu se k islámu přihlásily necelé dvě tisícovky muslimů.
Podle údajů Českého statistického úřadu žije v ČR něco přes tři tisíce muslimů. Neoficiální údaje, pocházející od nejrůznějších osob a institucí, však hovoří přibližně o deseti až dvaceti tisících muslimech nejrůznějšího etnického původu a odlišné intenzity vztahu k vlastnímu náboženství.
Záznam debaty z Knihovny Václava Havla (zdroj: ČT24)