Praha – Primární prevence rizikového chování, jakým je šikana, užívání návykových látek, poruchy příjmu potravy, rasismus nebo působení sekt, je v České republice nejednotná a nerovnoměrně rozložená mezi jednotlivá rizika. Na čtvrtém ročníku mezinárodní konference věnované právě primární prevenci zaznělo, že k největším problémům patří také systém udělování dotací, špatná spolupráce mezi resorty, které se prevenci věnují, a nedostatečný počet školených metodiků a výchovných poradců.
V Česku chybí jednotný systém prevence rizikového chování
Ministerstva, kraje i obce rozdělí ročně přibližně tři sta milionů korun dotací mezi různé preventivní programy. Systém tohoto rozdělování není ale jednotný, některým rizikům je věnována mnohem větší pozornost. Primární prevence návykových látek je dlouhodobě podporována na úkor ostatních oblastí rizikového chování.
Prostředky na financování projektů vyčleňují ze svých rozpočtů ministerstva zdravotnictví, školství, vnitra, práce a sociálních věcí, ale také úřad vlády, přispívají i kraje a obce. Problémem podle psychologa Michala Miovského z centra adiktologie Psychiatrické kliniky Univerzity Karlovy je, že jednotlivé resorty nespolupracují. S tím je pak spojena i nejednotnost financování, protože každé dotační řízení je posuzováno podle odlišných kritérií.
„Teprve nedávno se podařilo začlenit do vyhlášky pro školské pracovníky kurikulum i pro školní metodiky prevence,“ přibližuje další problém Michal Miovský. Školy ale šetří a funkce školních metodiků a výchovným poradců zastává většinou jeden zaměstnanec, který pak nemá dostatek času ani znalostí, aby se věnoval preventivním projektům, jak by bylo potřebné.
V patnácti už je pozdě
Nejvhodnější věk z hlediska účinnosti preventivních programů je mezi desátým a patnáctým rokem. Intenzivně by se prevence měla zaměřovat především na děti ve věku deseti až dvanácti let, neboť v tomto období začíná mládež v České republice nejčastěji s pitím alkoholu nebo pravidelným kouřením.
Dobrým projektem, zacíleným právě na rizikovou věkovou skupinu, je podle Miovského například Školní psychologie, která je součástí programu VIP kariéra. V jejím rámci se vytváří síť školních poraden. Prostřednictvím VIP kariéry, stejně jako pomocí dalšího, mezinárodního projektu EU-DAP, se stát snaží stanovit minimální úroveň prevence ve školství.