Petr Foglar zpochybnil závěť tvrzením, že jeho skoro slepý strýc při jejím podepisování netušil, co obsahuje. Obvodní soud ve sporu vyslechl jak Foglarovu ošetřující lékařku, tak znalce z oboru očního lékařství Vladimíra Stibora. Podle lékařky byl spisovatel schopen přečíst závěť, kterou podepsal. Stibor ale její slova zpochybnil. Podle něj byl Foglar schopen přečíst písmo velikosti sedm, ale v závěti bylo písmo menší. Tři dosavadní verdikty tak vždy narazily u odvolacích soudu.
Pozůstalost má podle dřívějších odhadů hodnotu kolem deseti milionů korun. Její nejcennější část přitom tvoří autorská práva. Foglarův synovec podal žalobu o určení neplatnosti závěti v roce 2000. V roce 1999 mu to přikázal dědický soud, který dědické řízení do definitivního rozhodnutí o závěti přerušil. Obvodní soud pro Prahu 3 dosud vynesl tři rozsudky. Nejdřív přiřkl dědictví spisovatelovu synovci. Po zrušení rozsudku odvolacím soudem padl verdikt opačný. I ten odvolací soud zrušil. Stejně dopadl i třetí verdikt, kterým obvodní soud žalobu, podle níž „je žalobce dědicem a žalovaný není dědicem“, v roce 2004 zamítl.
Nejasnosti kolem závěti se objevily záhy po Foglarově smrti v lednu 1999. Spisovatel zemřel ve věku nedožitých 92 let. Děti neměl a z příbuzných žije jen jeho synovec Petr, na kterého si ale v testamentu nevzpomněl.
