Praha - Více než roční trvání projektu Start do života ukázalo potřebnost obdobných vzdělávacích programů pro děti z dětských domovů. Cesta více než poloviny z těch, kteří ústavní péči s plnoletostí opustí, vede do nápravného zařízení, tvrdí odborníci ze Střediska náhradní rodinné péče. Právě projekt jako je Start do života, stejně jako umisťování dětí do náhradních rodin raději než do ústavů, vede k získání povědomí, které jim chybí. „Nemají spojeno, že požitky se získávají za peníze a peníze se získávají prací,“ vysvětluje Jana Frantíková ze Střediska náhradní rodinné péče.
Start do života nemusí být pro děti z dětských domovů krokem za mříže
Otáčení tankerem
Kořeny problému je podle ní třeba hledat v systému - v Česku je příliš dětí, které vyrůstají v ústavní výchově. Málo jsou využívány možnosti umístění do náhradních rodin, tedy pěstounské péče nebo osvojení. Změnu současné praxe přirovnal loni v říjnu ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas k „otáčení těžce naloženým tankerem“, které „bude nějakou dobu trvat, než se nám povede“.
Také Frantíková uznává, že úplné zrušení dětských domovů je představa spíše ideální než reálná. Náhradních rodin podle ní není dostatek, a navíc ani nejsou vždy dostatečně připraveny postarat se o všechny děti, které to potřebují. „Romantická představa, že když dodám hodně lásky, péče a zájmu, dítě se přizpůsobí, nestačí,“ říká.
Požitky za peníze, peníze za práci
Přípravu mladých lidí na život na vlastních nohou je proto třeba řešit jinak, pokud jim není všem umožněno, aby se seznámili s „normálním“ životem v náhradní rodině. Společný projekt Vysoké školy ekonomické v Praze a Střediska náhradní rodinné péče Start do života je zaměřen na pomoc při získávání uplatnění po vstupu do samostatného života. Cílovou skupinou jsou mladí lidé ve věku od 16 do 18 let, program je určen pro 280 dospívajících.
„Je zaměřen například na výuku výpočetní techniky, návštěvu úřadu práce, banky, součástí byly i hry na rozvoj sociálních a komunikačních dovedností nebo modelové pohovory ve firmě formou videotréninku,“ vyjmenovává spoluřešitelka projektu Ivana Schmidtová.
Od ledna 2007 se s těmito klíčovými dovednostmi mohly děti seznámit během týdenních pobytů. V červnu 2008 projekt končí. „Když se z počtu oněch dvě stě osmdesáti podaří dvaceti získat po opuštění dětského domova takovou pozici, že se nevrací jako delikventi, bude to pro nás velkým úspěchem,“ shrnuje Schmidtová.