Praha - V Česku žije přes pět tisíc zcela nevidomých lidí, přesné statistiky se ale nevedou. Institut rehabilitace zrakově postižených už čtrnáct let zajišťuje stabilně vysokou profesionální úroveň práce s nevidomými, učí je samostatně žít a školí pro ně instruktory. Institut letos nedostal od ministerstva školství dotace, hrozí mu tak zánik.
Institutu rehabilitace zrakově postižených hrozí zánik
Financování Institutu
Ředitel Institutu Pavel Wiener věří, na základě slibu ministra školství, že situace se vyřeší. V současné době je předkládán projekt, probíhají intenzivní rozhovory s fakultami a dalšími subjekty. Během příštího týdne by se měla jednání uzavřít. „Institut vyjednává i spolupráci se sponzory, ale bohužel tato oblast není pro velké firmy zajímavá,“ říká Wiener.
Ve chvíli, kdy bude mít Institut přislíbené dotace, může si vzít půjčku, kterou pak bude moci splácet. Kdyby se v dohledné době nepodařilo finanční situaci vyřešit, péči by ztratilo minimálně šedesát těžce zrakově postižených klientů.
Institut rehabilitace zrakově postižených dříve fungoval pod Fakultou humanitních studií Univerzity Karlovy. Avšak poté co Institut kvůli administrativní chybě na ministerstvu nedostal dotace, fakulta neumožnila uplatnit náhradní řešení, které ministerstvo navrhlo. V rámci fakulty ukončil tedy činnost ke konci března.
Nyní se řeší jeho další status v rámci Univerzity Karlovy. „Pro nás je důležité, kdo nás zastřešuje. Jde o to, aby to platilo i na řadové úředníky posudkových komisí, kteří mají tendenci ze sebe dělat místní pánybohy, a kteří panují nad životy nevidomých,“ komentuje ředitel Institutu.
Začleňování nevidomých lidí do společnosti
Institut postižených se mimo jiné zabývá proškolováním instruktorů výuky prostorové orientace. Zrakově postižení se učí, podle slov Wienera, fungovat tak, aby se jim líbil život a nic je neomezovalo. Výuka je individuální podle aspirací a schopností člověka.
Pro nevidomé je nejtěžší udržet přímý směr. Každý člověk má na patnáct metrů, což je průměrná šířka ulice, odchylku šest až osm metrů do stran. Po výcviku je odchylka metr a půl. „Cílem je upevnit základní techniky pohybu, aby byly elegantní a efektivní,“ podotkl Wiener.
Výukové centrum nabízí řadu pomůcek, je zde například instalována místnost s absolutní tmou, která se sleduje pomocí infračervené kamery. Každý se může podívat sám na sebe a pochopit, co to znamená, přijít do neznámého prostředí a vůbec ho nevidět.
Prostorová výchova musí být poskytnuta každému dítěti, kterému to doporučí oftalmolog. Ovšem ne na všech školách pro zrakově postižené se vyučuje prostorová orientace správně, přestože podle osnov mohou tuto metodu vyučovat pouze kvalifikovaní odborníci. Na nápravě těchto problémů se nyní intenzivně pracuje. „Doufám, že tato krize pomůže vyřešit problémy nejen finanční, ale i sjednocení způsobů výuky,“ ukončil Wiener.