Odstartovalo v 16:28 hodin a řídil ho zkušený pilot René de Narbonne, bývalý válečný letec známý tím, že často nedbal navigačních pravidel. Bylo tomu tak i onoho dne, kdy navzdory pokynům dispečera z daného kurzu uhnul a dal se podél pobřeží směrem na Cherbourg.
Do Londýna však nedoletěl - poslední depeši zachytily pozemní stanice v době, kdy se letadlo nacházelo v prostoru Le Mans, tedy jihozápadně od místa startu. O osudu hokejistů začaly okamžitě kolovat nejrůznější pověsti - mimo jiné, že emigrovali. Spoluhráč zmizelých hokejistů Augustin Bubník vzpomíná, že tuto verzi šířila i československá Státní bezpečnost, ačkoli zbytek hokejové reprezentace si byl téměř jist, že jejich kamarádi zahynuli.
Bubník: Mrtvé spoluhráče prohlásili za zběhy
„Nikdo nešel za manželkama těch mrtvých spoluhráčů, nikdo jim to nevysvětlil. Nejhorší na tom bylo, že ti čtyři hráči, kteří byli vojáci, je prohlásili za zběhy. Doufali jsme, že až odcestujeme do zahraničí, dostaneme tip, že jsou v emigraci. Nestalo se nic, byla po nich potopa. Byla to veliká tragédie,“ uvedl Bubník.
Sám Bubník letěl z Francie do Anglie o den dříve společně s dalšími hokejisty, kteří se o zmizení svých spoluhráčů dozvěděli po vítězném zápase proti Velké Británii. „Byly vydané špatné letenky. Neměli jsme letenky na pondělí, ale na neděli. Další zase neměli víza, ti museli zůstat ve Francii,“ řekl Bubník.
Utkání s Kanadou sehráli bez několika reprezentantů. „Nás bylo 12 a Kanaďanů 18. Nikdo nám neřekl proč. Jeden z Kanaďanů, místo aby mi gratuloval k vítězství po zápase, mi projevil soustrast nad úmrtím. My jsme přitom o pádu letadla vůbec nevěděli,“ zavzpomínal Bubník. „Byl to šok. Odjeli jsme do hotelu, čekali na zprávy a místo, abychom pokračovali v zápasech dál, vrátili jsme se do Prahy,“ dodal.
Teprve dlouho po nehodě vydaly vody Lamanšského průlivu dvě mrtvá těla. V jednom z nich byl bezpečně identifikován René de Narbonne, kapitán letadla, které od osudného pondělka 17:39 hodin už na žádnou výzvu neodpovědělo.