Praha - Zejména na konci 90. let v době politické krize se zdálo, že na české politické scéně je místo pro nové politické uskupení, nicméně žádné z nových stran se nepodařilo získat dlouhodobější vliv v zemi. Jedinou partají, která měla po určitou dobu jistý úspěch a dokonce byla součástí vládní koalice, byla Unie svobody. Přesto prezident Václav Klaus naznačuje, že by podpořil vznik euroskeptické strany, která by se na dnešní dění dívala realističtěji. Politolog Jan Kubáček v rozhovoru pro ČT připustil, že taková strana by mohla mít u voličů ohlas, zároveň však vyjádřil pochybnost, že by právě Klaus přestoupil z ODS do nějaké eurosketické strany, neboť by tímto krokem poškodil celou ODS.
Euroskeptická strana by mohla oslovit pět až sedm procent voličů
„Mohla by mít něco kolem pěti, sedmi procent, samozřejmě by to záviselo na případné výrazné osobnosti a na předložených tématech. Zvláštní by byla také tím, že by brala voliče nejen ODS, ale i sociální demokracii a částečně i komunistické straně a možná ještě i některým protestním uskupením typu Dělnická strana,“ komentoval Kubáček možný voličský potenciál nové strany s tím, že podobný vývoj na politické scéně by jej nepřekvapil, neboť každá evropská země má podobnou politickou stranu.
Václav Klaus:
„Takovou stranu bych považoval za strašně potřebnou. Něco takového bych určitě podpořil.“
„Možná by tady byl prostor pro stranu, která by byla trochu extrémnější a mohla by nalákat pravicové voliče nespokojené se směřováním země v rámci Evropské unie,“ domnívá se redaktor Respektu Erik Tabery. Podle komentátora deníku Právo Alexandra Mitrofanova by ale strana pravděpodobně neměla tolik voličů, aby se mohla účastnit rozdělování moci na nejvyšší úrovni.
Politici jsou ale ke vzniku nové pravicové eurokritické strany spíš skeptičtí. „Nemyslím si, že by nějaká významná část ODS na to reagovala a bylo to pro ni atraktivní. Z voličů Strany zelených to neodebere ani jednoho,“ myslí si předseda zelených Martin Bursík. Podle politologů by taková strana mohla přilákat spíše extremisty.
Ve vysoké politice se neudržela ani Unie svobody
Jedinou politickou stranou, které politologové dávali velké naděje, byla Unie svobody. Nicméně i ta nakonec skončila v propadlišti dějin, a to i přesto, že její jádro tvořili někteří významní představitelé ODS. Podobně dopadly i jiné politické subjekty, které vznikly právě na konci 90. let jako byla strana Moniky Pajerové Cesta změny či Politický klub Jozefa Wagnera. Některé politické subjekty našly své místo na regionální či komunální úrovni. Podle internetových stránek ministerstva vnitra je v současné době v ČR registrováno 90 politických stran, z nichž 28 subjektů je buď zrušeno nebo má pozastavenou činnost.
Postavením Klause v čele ODS otřásl tzv. sarajevský atentát
Žádná z významných polistopadových politických stran v České republice nebyla tak dlouho a tak úzce spojena s jedním politikem, jako je tomu v případě ODS a jejího někdejšího předsedy Václava Klause. Klaus je jejím „otcem zakladatelem“, téměř 12 let byl jediným předsedou, ideovým vůdcem a nejvýraznější tváří. Určitým symbolem strany zůstal i poté, co před šesti lety v souvislosti s kandidaturou na prezidenta stranické vedení opustil. Spolustraníci jej zvolili čestným předsedou, v ODS mu zůstala silná skupina stoupenců a uchoval si i značný vliv.
Klaus byl jedním ze zakladatelů ODS v roce 1991. Strana se pod jeho vedením stala jednou z nejsilnějších politických sil v zemi a sám Klaus byl díky tomu pět a půl roku předsedou české vlády. První vážné problémy ve straně Klaus zaznamenal právě před 11 lety, v pátek 28. listopadu 1997, kdy před novináře předstoupili vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip, kteří vyzvali Václava Klause k odstoupení z čela ODS. A protože Klaus byl zrovna v té době pracovně v Sarajevu, hovoří se o této události jako o tzv.„sarajevském atentátu“. Tato skutečnost znamenala zásadní obrat nejen na politické scéně, ale i v ODS, která se semkla okolo svého předsedy. Nicméně ve volbách do sněmovny v červnu 1998 skončila opět druhá a s vítěznou sociální demokracii podepsala opoziční smlouvu. Tento krok jí však příliš neprospěl, neboť po volbách v roce 2002 zůstala opět v opozici.
Zdánlivě neotřesitelné postavení Klause v čele strany se změnilo právě po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Již záhy po volbách se v ODS začaly ozývat hlasy volající po změně politického stylu strany, která nedokázala svůj program lépe „prodat“ a jejíž koaliční potenciál se postupně zmenšoval. Celé stranické vedení se poté rozhodlo, že na kongresu v prosinci 2002 předčasně složí mandát. V říjnu 2002 Klaus oznámil, že přijme kandidaturu na funkci prezidenta, a nebude proto obhajovat funkci předsedy ODS. Na kongresu jej poté překvapivě nahradil Mirek Topolánek.
GALERIE
Jan Ruml