Praha – Centrem zájmu jsou dnes lidé s Downovým syndromem. Den Downova syndromu nepřipadl na 21. březen náhodou – tuto chorobu totiž způsobuje genetická porucha na 21. páru chromozomů, kde k obvyklé dvojici přibude jeden chromozom navíc. Jak se žije lidem postiženým tímto syndromem, představil Klub rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem.
Den Downova syndromu připomíná problémy postižených a jejich blízkých
„Dítě je už od narození zvláštní svým výrazem, jsou to děti, které mají menší obličej, ústa, oči, menší ruce, nožky. Děti bývají stiženi nejčastěji střední mentální retardací,“ popsala projevy Downova syndromu dětská neuroložka Libuše Hájková.
Toto postižení není náročné pouze pro lidi, kteří jím trpí, ale také pro jejich blízké. „Od malička to byla řehole. Dělala jsem s ním logopedii, cvičení a všechno,“ vzpomíná Zdeňka Michalíková, maminka dnes šestadvacetiletého Pavla.
Ten vyrůstal z velké části již ve svobodné společnosti, která ho nenutila dlít za zdmi ústavu – jak to bylo před rokem 1989. Dostal tak možnost chodit do běžné školy, zahrál si také ve filmu. Na svět kolem sebe se ale nejraději dívá skrz hledáček fotoaparátu. Loni s ním dokonce vyrazil i do Japonska a Číny.
Odhalit, že dítě bude postiženo Downovým syndromem, lze od 18. týdnu těhotenství. Přijít na něj lze vyšetřením vzorku matčiny krve, placenty nebo plodové vody. Downův syndrom se ovšem nedá nijak léčit a postihuje obě pohlaví.
Riziko, že se narodí dítě s Downovým syndromem, roste podle lékařských výzkumů s věkem ženy. Mnohem častější je to po pětatřicítce.