Praha - Jen dva dny po pádu vlády se zadrhl proces ratifikace Lisabonské smlouvy. Senát nakonec smlouvu ani nezařadil na program, přestože většina jeho podmínek před chystaným jednáním o dokumentu byla splněna. Spory jsou o jednací řád - šéfka senátorů ČSSD Alena Gajdůšková tvrdí, že nezařazením bodu byl řád porušen, předseda Senátu Bohuslav Sobotka (ODS) tvrdí, že jednací řád neobsahuje přesnou dobu, kdy se měl Lisabon projednávat, a předseda lidovců Jiří Čunek říká, že je to ohýbání řádu. Opozice proto zvažuje svolání mimořádného jednání horní komory parlamentu.
V Senátu se zasekla Lisabonská smlouva - prý kvůli nedůvěře vládě
Přitom původní podmínky hlavně senátorů za ODS už byly splněny, prováděcí novely, které mají zamezit převodu pravomocí na EU bez souhlasu obou komor parlamentu, už Poslanecká sněmovna schválila a k projednání do Senátu poslala. Podle Jiřího Čunka si ale teď někteří ze senátorů zformulovali podmínky další, proto je třeba čekat: „Tedy aby to bylo až po návštěvě prezidenta Obamy, aby se vyřešily některé záležitosti kolem radaru.“
Premiér Topolánek tvrdí, že si schválení Lisabonské smlouvy zablokovala opozice sama tím, že vyslovila nedůvěru vládě. On sám prý smlouvu podepsal i prosadil ve sněmovně. „Já určitě nebudu přemlouvat senátory, aby pro ni hlasovali,“ dodal premiér. Také předseda Strany zelených Martin Bursík vidí kroky Senátu jako průvodní jev vyslovení nedůvěry. „Myslím si, že tohle je přesně to, co prezident Klaus chtěl.“ Podle Jiřího Paroubka ale Topolánek maskuje vlastní neschopnost, protože nedokáže přesvědčit senátory za ODS, aby pro smlouvu hlasovali.
Z názorových tahanic o Lisabonské smlouvě tak vychází prozatím jako vítězné stanovisko Hradu. Jestli se to změní, ukáže už příští týden, kdy si senátoři z ODS naplánovali rozsáhlé monotematické jednání o dokumentu. Přizvali si k němu také premiéra Mirka Topolánka. Mimořádná schůze k Lisabonu by se mohla podle Sobotky konat nejdříve ve stejný měsíc jako řádné zasedání horní komory, tedy v dubnu.
Prováděcí novely, které byly jednou z podmínek senátorů, vymezují okruh „zásadních rozhodnutí“, s nimiž by za Česko nemohla souhlasit vláda či prezident bez předchozího souhlasu obou komor parlamentu. Týká se to především rozšíření případů rozhodování kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti, kdy by už členské státy neměly právo veta.