Praha - Česká republika nemá v péči o své novodobé válečné veterány příliš dobrou pověst. Veteráni armádních misí stále nemají jistotu, že se o ně stát dostatečně postará. Chybí zejména specializovaná péče pro ty, kteří po zranění mají trvalé následky. Veteránské organizace proto spolu s ministerstvem obrany pracují na nové koncepci, která má pomoci k začlenění veteránů do společnosti, řešit případné psychické problémy nebo nabídnout pracovní místa. Ani ta ale problém zcela neřeší.
Jiří S. jen zázrakem přežil útok sebevražedného atentátníka v Afghánistánu. Nyní je na vozíčku a spolu se svou matkou tentokrát bojuje s úřady. „Já dodnes nevím, jak dalece je invalidní. Jestli plně, nebo částečně. Potřebuji to přitom k dalšímu vyřizování jeho věcí,“ řekla ČT matka vojáka Jiřina S.
Ze 14 000 válečných veteránů je 12 730 novodobých
Některé závěry nové koncepce péče o válečné veterány už se rýsují. Podle ředitele sekce meziresortní spolupráce ministerstva obrany Viktora Meca je potřeba spolupráce a trochu i aktivita z jiných resortů. Podle místopředsedy Sdružení válečných veteránů Ladislava Sornase se ale armáda nesmí spoléhat na to, že rodina se o tyto lidi postará: „Bude třeba vytvořit domovy válečných veteránů, kde se o tvrdě invalidní bude starat odborník.“
Ministerstvo obrany eviduje na 14 000 válečných veteránů, z toho 12 730 jsou veteráni novodobí. Pro Jiřího už resort našel místo v domově pro veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Jeho spolubydlící jsou vysloužilci z druhé světové války.
