Praha - Při třesení nebo vyhazování dětí do výšky hrozí trvalé poškození jejich zdraví. To si zřejmě hodně lidí neuvědomuje. Tento syndrom byl poprvé popsán ve Spojených státech zhruba v roce 1972. Od roku 1995 neziskové a jiné organizace nastartovaly masivní kampaň ve smyslu prevence. V České republice vznikl takzvaný Národní plán boje proti dětské úrazovosti.
Dětem škodí vyhazování do výšky
„Nejsme schopni sdělit, jaký počet dětí je poškozen. Domníváme se, že ve vztahu s ostatními světovými statistikami, by se v České republice mohlo jednat o poškození dvaceti až padesáti dětí za rok,“ podotkl Petr Gál, přednosta Kliniky dětské chirurgie fakultní nemocnice v Brně.
Nejčastěji jsou poškozeni kojenci
Rozhovor s Petrem Gálem (zdroj: ČT24)
Nejčastěji jsou poškozeni kojenci, to znamená do jednoho roku věku. Konečná věková hranice je uvedena mezi čtyřmi až pěti lety dítěte. Poškození, která hrozí při vyhazování dítěte do výšky, jsou dvojího druhu. Buď se jedná o poškození akutní, které má příznaky poranění mozku, které by se daly srovnat s úrazem, nebo se jedná o příznaky dlouhodobé, které se neprojeví najednou. Co se týká dlouhodobých příznaků, nejčastěji se toto postižení projeví jako psychomotorická retardace.
Ve Spojených státech se vedl výzkum, proč jedno procento dětí, které je takto přijato na pediatrické jednotky intenzívní péče, umírá. Právě na základě těchto nejasností, byl diagnostikován tento syndrom. Existuje systém vyšetření, který začíná magnetickou rezonancí mozku, která může prokázat určitý typ poranění. Nezbytně nutné je také provedení vyšetření sítnice, kde jsou krvácivé projevy.