Zatímco světoví politici řeší ekonomickou krizi, ti čeští řeší převážně sami sebe. A kdo za to všechno může? Nejspíš voliči, kteří takhle patově rozdali karty. Problém prý je ve volebním systému, který je podle odborníků nastaven špatně. A proto politici již v červnu 2006 slibovali, že zařídí, aby volby už nikdy neskončily patem. A co proto udělali? Nic.
Michal Viewegh, spisovatel
„John Updike má v jednom svým románu větu, která je signifikantní pro věci, o kterých se tady bavíme. On tam mluví o zklamání ze světa řízeného partou přestárlých kluků, jo.“
Reportáž Nory Fridrichové
Jaro 2009 - pád vlády v době předsednictví EU. Vláda padla bez jakékoliv představy o tom, co bude dál. „Mně přišlo naprosto nepochopitelné, že země si hraje doslova do vlastní branky. Že jsme byli schopni přerušit nějaké utkání, vždyť jsme se o něco snažili. My jsme měli nějaké priority,“ kritizuje politiky fyzioložka a biochemička Helena Illnerová.
Únor 2008 - volba prezidenta. Pražský Hrad se tehdy vůbec poprvé proměnil přímo v tržiště, kde se usilovalo o podporu jednotlivých kandidátů stylem „co za to“. Různí jedinci náhle měnili názor, kolabovali, někteří pro jistotu mizeli úplně. V poštovních zásilkách se objevovaly kulky či se z nich sypal rovnou střelný prach. A nakonec celé to volební divadlo trvalo tři dny. „Volba prezidenta byla opravdu odporná. Asi proto, že jsme byli svědky toho od začátku do konce, tak ta mi přidala zvlášť nedůstojná. A to já postrádám v české politice nejvíc – důstojnost,“ komentuje volbu prezidenta ředitel Národní galerie Milan Knížák.
Červen 2006 - Leden 2007 – vznik Topolánkovy vlády. I samotné politické vyjednávání a vznik nové vlády po volbách bylo absurdní - práceschopná vláda vznikla až sedm měsíců po volbách. Topolánkova první vláda důvěru ve sněmovně nezískala vůbec a ta druhá až díky přeběhlíkům od sociální demokracie.
„To já si myslím, byl jeden z klíčových momentů, kdy se porušily všechny principy,“ tvrdí advokátka a bývalá šéfka již zaniklé Unie svobody Hana Marvanová a zároveň dodává: „Když se takhle jedná v normálním světě, tak to je podfuk, může to být i podvod. Politické straně to může projít, ale nastoluje to zhrubnutí politických mravů. Pak už je všechno možné.“
Milan Knížák, ředitel Národní galerie
„Fakt je ten, že Klaus a Zeman, ať už je máme, nebo nemáme rádi, byli schopni se dohodnout a jejich dohoda platila beze zbytku. To dnes opravdu není.“
