Praha – Ekonom a statistik Jan Fischer již rok stojí v čele české vlády. Mezi politickou elitu ho pozvedli předsedové nejsilnějších parlamentních stran poté, co koaliční kabinet ztratil podporu ve sněmovně a musel rezignovat. Ekonom a statistik se svému oboru usilovně věnoval již po absolvování studia a politické ambice podle svých slov nikdy neměl. Snaha politiků shodnout se na jednotném kandidátovi, který bude přijatelný pro levici i pravici a zdárně dokončí české předsednictví Radě EU, však katapultovala Fischera do čela zatím neexistující úřednické vlády. Svými uvážlivými kroky si získal značné sympatie a během roku se mu povedla v posledních letech nevídaná věc - porazit v žebříčku oblíbenosti i prezidenta Václava Klause.
Fischer úřaduje již rok v čele vlády
Fischer nastupoval do Kramářovy vily s odhodláním důstojně dotáhnout české předsednictví do konce. Do té doby neznámý statistik byl postaven před úkol řídit jednání evropských politických špiček. Nelehkou situaci však zvládl a získal podporu státníků, kteří jsou ke kompetencím menších států tradičně zdrženliví. „Pokud jde o Česko, je opravdu dobře, co se stalo. Pán, který přišel z Českého statistického úřadu, odvedl práci, která na mě opravdu udělala dojem. České předsednictví skončilo dobře,“ řekl francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
Politickou odpovědnost ve vlastní zemi Fischer přebíral se zřetelně střízlivým postojem. Dobrovolně přistoupil na úlohu stanout v čele vlády bez vysokých ambicí a s několikaměsíční lhůtou do konání podzimních voleb. „Bude to vláda apolitická, zdržující se jakýchkoliv převratných politických návrhů, citlivých změn legislativy a podobně,“ sliboval Fischer při utváření svého úřednického kabinetu. Nečekaný zvrat ve volebním termínu či dohady o rozpočtu však přiměly Fischera k mnohem razantnějšímu jednání, než sám očekával.
GALERIE
videogallery_00086461
Schválení státního rozpočtu na rok 2010 s úsporným schodkem Fischer považoval za jeden z hlavních úkolů své vlády. I kvůli tomu jmenoval do čela ministerstva financí Eduarda Janotu, který se sestavováním rozpočtů dlouhodobě zabývá. Při zvyšujících se nárocích na výši deficitu sice hrozil demisí, poté však tiše přihlížel, jak politici upravují Janotův úsporný balík. Zásadním průlomem se stalo nucené prodloužení Fischerova mandátu až do jara, což lidem nijak nevadilo. Úřednický premiér se i se svým kabinetem těší veřejné oblibě. V březnu jeho působení ohodnotilo kladně téměř 70 procent Čechů.
S posledními týdny Fischerově kabinetu přibylo nové klíčové téma, boj proti korupci i extremismu, jejichž řešení zaštiťuje hlavně šéf resortu vnitra Martin Pecina. Do složení relativně úspěšné vlády však Fischer nakonec musel zasáhnout. Poprvé při odchodu vicepremiéra pro evropské záležitosti Fülleho, který na rozdíl od Fischera kývl na nabízený post eurokomisaře. Vleklé dohady o modernizaci prunéřovské elektrárny zase nastartovaly odchod dvou „zelených ministrů“ - Michaela Kocába a Jana Dusíka. Fischer tak k povinnostem premiéra přibral také ministerstvo pro lidská práva.
Bezpartijní premiér (v letech 1980 až 1989 byl členem KSČ) svůj život zasvětil vystudovanému oboru - statistice, ke které se také hodlá vrátit. Čísly se začal zabývat hned po absolvování Vysoké školy ekonomické a postupně se vypracoval až na předsedu ČSÚ (byl jím od roku 2003). Loni na podzim Fischer odmítl nabídku, aby se stal eurokomisařem za ČR.
- Český premiér na jednání Evropské komise autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1562/156143.jpg
- Premiér Fischer ve sněmovně autor: ČTK/Zbyněk Stanislav, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1189/118867.jpg
- Jan Fischer a Eduard Janota autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1414/141366.jpg