Jan Fischer vstoupil do vysoké politiky v kritickém okamžiku – Česko předsedalo Radě Evropské unie, z Fischera se tak rázem stal i pomyslný ředitel Evropy. „Hodně lidí si pamatuje, jak jsem zahajoval svoji první radu – ale ne v pozici premiéra, ale v pozici šéfa českého předsednictví,“ podotkl Fischer. Od počátku se premiérovi občas připomenula jeho minulost člena KSČ. David Černý se rozhodl předčasně z Bruselu odvézt své dílo Entropa, nechtěl aby bylo spojováno s „bývalými komunisty“. Někdejších členů KSČ totiž bylo ve Fischerově vládě více.
Jan Fischer byl předposledním premiérem a posledním českým politikem, který stál zároveň v čele evropské rady. Od letošního roku předsedá zasedáním stálý předseda Rady EU – tzv. evropský prezident.
Rozhovor s Janem Fischerem
Rozhovor s Janem Fischerem
UK 17.6.10
Rozhovor s V. Dvořákovou a E. Taberym
I po skončení českého předsednictví zůstal Jan Fischer nepřehlédnutelnou postavou evropské politiky. Bylo totiž hlavně na něm donutit prezidenta Klause, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Pokud by tyto zkušenosti zaznamenal na papír, nejspíš by po Fischerových pamětech nakladatelé rychle sáhli. „Uvažuji o tom, že pár postřehů z ročního působení na postu šéfa české vlády bych se podělil,“ sdělil sám premiér. Protože ale míří do nové funkce v Evropské bance pro rekonstrukci a rozvoj, možná ze spisovatelské dráhy nic nebude.
Právě ve své nové funkci v Evropské bance pro rekonstrukci a rozvoj chce končící premiér zužitkovat i své zkušenosti z politiky: „Tato banka není unijní institucí, ale s unijními strukturami spolupracuje. Bude i část mé odpovědnosti takovou spolupráci zajišťovat. Bruselská zkušenost se tak určitě zúročí.“