Praha – Exekutoři zabaví vše, co může pomoci dluh splatit. Důchodce z Vlašimi Zdeněk Polčák tak přišel o auto, ve kterém ale byl i invalidní vozík. Než se podařilo získat potřebnou zdravotní pomůcku zpět, mohl čtyři měsíce jen ležet a byl odkázaný na pomoc své manželky. S nastalou situací se ale nehodlal smířit a obrátil se proto na soud, kde uspěl. Měl dostat odškodné 100 tisíc korun, chtěl ale víc. Kauza tak putovala po soudech roky. Konečného rozsudku se už ale nedočkal, loni zemřel. Exekutorka Ivana Pýchová s rozsudkem nesouhlasí a cítí se ukřivděná.
Invalida přišel po exekuci o vozík, než se dočkal odškodného, zemřel
Na Polčákovi byla uvalena exekuce už před osmi lety. Nevyšlo jim podnikání a půjčka ve výši 150 tisíc korun se i s úroky vyšplhala na trojnásobek. Exekutorka jim tehdy zabavila auto, což byla jediná cenná věc, kterou manželé měli. Věřitel rodiny ale vzal vše do svých rukou, zavolal policii a odtahovou službu a auto si odvezl. V kufru ale ležel i invalidní vozík. Věřitel exekutorce vše oznámil a soupis věcí, které v autě našel, jí přinesl. Pýchová papír podepsala. Zdravotní pomůcky, které nemocný nutně potřebuje, přitom podle zákona zabavovat nesmí. „Nechat invalidu bez vozíku, to je jako vážná urážka na cti,“ rozhodl středočeský soudce Vojtěch Cepl a neobvykle nařídil, že má důchodce dostat 100 tisíc korun odškodění.
Exekutorka: Mám čisté svědomí
Reportáž Pavly Sedliské (zdroj: ČT24)
Ivana Pýchová:
„Nikdy bych si nedovolila někomu zabavit invalidní vozík. To není můj styl lidsky ani pracovně.“
Manželka pana Polčáka u soudu později uvedla, že se u manžela objevily i proleženiny. Místo vozíku se jí podařilo sehnat pouze pojízdnou zdravotnickou židli, která ale sloužila zároveň jako toaleta, což označila za ponižující. Vozík se přitom manželé stále snažili získat zpět, zde se ale verze rozcházejí. Polčákovi tvrdí, že se pokoušeli exekutorce volat, ale zaměstnanci její kanceláře jen vzkazovali, že tam není. Podle Pýchové je to nesmysl: „Mobil mám zapnutý nonstop. Nezavolali, nenavštívili mě, nenapsali mi dopis ani mi nic nevzkázali.“
Věřitel vrátil exekutorce vozík až v dubnu roku 2003, tedy až po čtyřech měsících od zabavení automobilu. Pýchová ho poté předala Polčákovým. Za to, že si ho věřitel odvezl i s autem, podle svých slov nemohla. Podle soudce je ale klíčové, že o vozíku v autě věděla, což dosvědčují podepsané dokumenty, kde je invalidní vozík hned na prvním místě. „Nabízí se očividný motiv, že odnětím vozíku chtěli vyvinout na povinného větší nátlak, aby se snažil situaci řešit a částku zaplatil,“ uvedl Cepl. Pýchová si ale stojí za svým, žádnou stížnost na její osobu prý neobdržela ani exekutorská komora: „Mám čisté svědomí.“
Vojtěch Cepl ml.