Poválečným uspořádáním se zabývala začátkem srpna 1945 postupimská konference vítězných mocností, a ty se ve společném komuniké shodly, že „bude třeba přistoupit k převedení obyvatelstev německých zbylých v Polsku, Československu a Maďarsku do Německa“.
Ve stejný den pak prezident Beneš podepsal dokument číslo 33/1945 o odejmutí československého občanství, který podle historiků vytvořil předpoklad pro budoucí odsun.
Rozhovor s Jaroslavem Šebkem
Během odsunu, jemuž předcházela divoká, státem neorganizovaná a často i násilná fáze vyhánění údajných i domnělých spoluviníků válečného utrpení, Československo opustily zhruba tři miliony Němců.
„Nesmíme také zapomenout na to, že řada Němců byla tehdy už v zajetí a ti byli odsouváni dodatečně. Navíc se musí započítat i ztráty, které proběhly v rámci Druhé světové války,“ dodává historik Jaroslav Šebek.
Pro Hitlera Židé, pro Čechoslováky zase Němci
Odsun se nevyhnul ani Židům, tedy lidem židovského vyznání, kteří se ale většinou hlásili k německé národnosti. Pro Hitlerovo Německo to byli Židé, pro Československo zase Němci.
Na území dnešní České republiky zaniklo po roce 1945 v důsledku odsunu zhruba tři tisíce obcí, mezi nimi větší okresní města, například Doupov. Některá taková místa připomínají pomníky, jiná byla přeměněna na vojenské újezdy. Na internetu je těmto oblastem věnován web Zanikleobce.cz.
