Podle arcibiskupa Dominika Duky patřil Otčenášek mezi poslední velké osobnosti umlčované církve a na jeho osudech se dá dobře popsat dlouholetý boj katolické církve s komunistickým režimem. „Odchází pevný svědek víry, člověk, pro kterého věrnost slibu a věrnost ideálu nebyla prázdným slovem. Co je však v těchto chvílích zvláště dobré připomenout a brát si jako inspiraci, je jeho vztah k národu a vlasti,“ uvedl Duka.
Prezident České republiky Václav Klaus ve svém dnešním kondolenčním dopise uvedl, že úmrtí Otčenáška je velkou ztrátou nejen pro katolickou církev, ale i pro celou naši zemi. „Pan arcibiskup patřil k výrazným postavám veřejného života, jeho hlas jako kněze i jako občana byl vždy silně slyšet,“ uvedl Klaus. Dodal také, že životní příběh, občanské postoje a bohaté zkušenosti Karla Otčenáška byly a zůstávají jistě nejen pro něj velkou inspirací.
Reportáž Petra Viziny
V komunistickém vězení strávil přes 10 let
Karel Otčenášek se narodil v Českém Meziříčí na Rychnovsku 13. dubna 1920. Knězem se stal v březnu 1945, o pět let později byl tajně vysvěcen na biskupa. Deset a půl roku byl vězněn v komunistických žalářích. Po amnestii v roce 1962 pracoval jako dělník v mlékárně. Do duchovní správy se mohl vrátit v roce 1965.
Biskup královéhradecký Jan Vokál:
„Od svých 30 let, kdy byl tajně vysvěcen na biskupa, až do pokročilého věku nesl na svých bedrech celou tíži biskupského úřadu jako odpovědnost, kterou mu svěřil Kristus. I přesto, že mu bylo většinu života násilně bráněno, aby svůj úřad veřejně zastával. Na jeho odvaze a nasazení nic nezměnila ani dlouhá léta vězení a internace.“
Do úřadu hradeckého biskupa se vrátil v prosinci 1989. Rezignoval v červnu 1998. Krátce poté mu tehdejší papež Jan Pavel II. pro jeho zásluhy udělil osobní titul arcibiskupa. V roce 1995 obdržel Řád Tomáše Garrigua Masaryka, získal také čestné občanství Hradce Králové a další ocenění.
