Pardubice – V Živanicích na Pardubicku probíhal po druhé světové válce výzkum, který zkoumal působení kosmického záření a jeho vojenské využití. Na základě vzpomínek pamětníků a dosud nepublikovaných protokolů Státní bezpečnosti to zjistil historik Jiří Kotyk. Výzkum byl ukončen krátce před mocenským převratem v únoru 1948, kdy skupina protikomunistických aktivistů převezla vědecká zařízení na Západ.
Beneš po válce řídil výzkum „paprsků smrti“. Výsledky neznámé
Pokusy s tzv. paprsky smrti probíhaly v opuštěné živanické cihelně. Místo experimentů je ovšem po 65 letech od ukončení výzkumu zarostlé lesem a jen s obtížemi jde nalézt základy původních budov, které se k výzkumu používaly.
Oproti všem zvyklostem řídila výzkum přímo prezidentská kancelář a financovala ho ze zvláštního fondu v Legiobance. Laboratoř vedl inženýr Jan Stampfel a v období před únorovým pučem se zdejší činností intenzivně zabývala i StB. „Ve zprávě (StB) se mluví o jakýchsi paprscích epsilon a o pokusech na laboratorních zvířatech,“ informoval historik Kotyk. Podle pamětníků se o zdejších pokusech říkalo, že paprsky dokáží zabít psa na vzdálenost 50 metrů.
Reportáž Tomáše Vlacha (zdroj: ČT24)
Paprsky smrti vyvezeny na příkaz prezidenta
„Říkali, že ze vzduchu padá záření, někdy špatné, někdy dobré, a že působí na člověka,“ dodává živanická pamětnice, která v laboratořích krátce pracovala jako pomocná síla.
Koncem roku 1947 začal vedoucí laboratoře Stampfel vyjednávat o předání „paprsků smrti“ se sovětskou i britskou stranou. Zájem Státní bezpečnosti ovšem předběhla skupina místních lidovců, kteří laboratoř o Vánocích 1947 tajně převezli do západní zóny Německa. „Celá akce byla provedena na pokyn prezidentské kanceláře. Dělali jsme to prý proto, aby se materiál nedostal do rukou Sovětskému svazu,“ uvádí ve svých nevydaných pamětech účastník akce Václav Metelka.
Jan Stampfel zemřel v roce 1950 a osud výsledků výzkumu není znám. Lidé, kteří se podíleli na odvezení laboratoře na Západ, v následných politických procesech „s ilegální skupinou zrádců“ dostali mnohaleté tresty.
Edvard Beneš