Praha – Oproti loňsku je počet krádeží na železničních tratích téměř dvojnásobný. Zloději kovů denně kradou vše, co lze odevzdat ve sběrně. Mezi nejčastější „úlovky“ patří i součástky zabezpečovacích zařízení. Dochází tak nejen k hmotným škodám, ale také k ohrožení bezpečnosti cestujících.
Krádeže na železnicích nezpůsobují jen hmotné škody
„Představte si například, že vlak už vjede na trať, ze které někdo ukradne trafo. Nejenom, že tím zloději ohrožují svůj život, ale může dojít i k obecnému ohrožení,“ tvrdí Zdeněk Chrdle, ředitel firmy, která na českou železnici dodává zabezpečení. A pokračuje: „Zabezpečovací zařízení krádež identifikuje a okamžitě postaví všechna návěstidla na červenou. Když se ale proti návěstidlu řítí rychlík sto šedesátikilometrovou rychlostí, tak strojvedoucí musí použít rychlobrzdu, padají kufry a cestujícím hrozí zranění.“
Nejčastěji se železniční lapkové zaměřují na komponenty trakčního vedení. „Lákají je také tlumivky, které obsahují měď. Nedávno jsme v jednom dni měnili šest ukradených tlumivek a následující den už byla jedna z nich zase ukradena,“ popisuje mluvčí Správy železniční dopravní cesty Tomáš Drvota. Denně tak v Česku podobně z kolejí zmizí deset až patnáct komponent železničního zařízení. Ohrožené jsou taky například kabely, transformátory čidel nebo počítače náprav.
„Typické jsou krádeže pro některé konkrétní oblasti, v poslední době například pro severní a východní Čechy. Suverénně nejvíc postiženou železnicí je trať z Ústí do Chebu, tam je to dnes a denně několik případů,“ uvádí Zdeněk Chrdle z AŽD Praha. Jen správce kolejí, společnost SŽDC, loni vyčíslila ztrátu po krádežích na 24 milionů korun.
Nejde přitom jen o vzniklou škodu. Krádeže taky přidělávají problémy dispečerům provozu. Zařízení při zmizení kterékoliv z komponent hlásí obsluhujícím zaměstnancům chybu. Vlaky pak jsou často vypravovány systémem telefonického dorozumívání. „Musí nastat nouzové vypravování vlaků, to stejné platí o ovládání železničních přejezdů,“ potvrzuje mluvčí správců kolejí Drvota a ředitel AŽD Chrdle ho doplňuje: „Představte si, že na frekventované trati, třeba prvním koridoru, se jezdí na telefonické dorozumívání. Už to je atribut absolutně snížené bezpečnosti. To je nebezpečný stav, který by neměl být.“