Praha – Fyzikální ústav Akademie věd ČR stále nevlastní pozemky v Dolních Břežanech, kde má v rámci evropského projektu ELI vyrůst objekt s nejvýkonnějším laserem na světě. Evropská unie, která stavbu dotuje, totiž ze svých fondů nevyčlenila dostatek peněz na výkup stavebních parcel a sama Akademie věd nemá dostatek peněz na doplacení potřebné částky.
Česko stále nemá pozemky pro evropský superlaser
Podle zmocněnce pro projekt ELI Vlastimila Růžičky budou potřebné pozemky stát zhruba 270 milionů korun. Na jejich výkup z vlastnictví pražského arcibiskupství v minulosti existovaly dva posudky, přičemž jeden z nich počítal s cenou 3 800 a druhý 1 000 korun za metr čtvereční. V celkové částce se tak ceny pozemků lišily o desítky milionů a do případu se musela vložit bruselská administrativa.
„Poté, co se komise dozvěděla o problému s pozemky, navrhla udělat nezávislý posudek třetí strany,“ dodal mluvčí Evropské komise pro regionální rozvoj Ton van Lierop s tím, že třetí posudek navrhl cenu za metr 2 800 korun, což v celkové ploše tvoří částku 180 milionů korun. Touto sumou také Brusel zastropoval svou finanční podporu.
Školství peníze dát nechce
Budoucí kupní smlouvy ovšem počítají s cenami z prvního posudku, a Akademii věd tak chybí 90 milionů; letos musí uhradit dvě třetiny této částky. Akademie věd ale disponuje pouze 30 miliony korun.
Premiér Petr Nečas při červnových interpelacích uvedl, že problém musí vyřešit ministerstvo školství, to ale další finanční pomoc pro vědeckou instituci odmítá. „To, co můžeme Akademii věd, respektive Fyzikálnímu ústavu dát, to Fyzikální ústav v rámci projektu dostane, vše nad rámec si ale samozřejmě musí řešit Akademie věd a Fyzikální ústav jakožto příjemce sami,“ uvedl náměstek ministra školství Jakub Hodinář.
O tom, že laser s moderním vědeckým pracovištěm vznikne v Česku, rozhodla Evropská komise před čtyřmi měsíci. Jedná se první celoevropský vědecký projekt, který bude ČR hostit. Laser s extrémními záblesky o síle miliard temelínských reaktorů má umožnit nahlížet do nitra hmoty nebo vytvářet nové materiály.
Reportáž Ivana Lukáše (zdroj: ČT24)