Praha – Historici ho považují za jednoho z nejlepších důstojníků československé armády. Byl oceňován především pro svou vysokou inteligenci, komunikační schopnosti a diplomatické vystupování. Bývalý legionář a voják z povolání Alois Eliáš se totiž aktivně účastnil protinacistického odboje. Jako předseda protektorátní vlády došel až na hranici otevřeného rizika. Jeho činnost se mu ale nevyplatila – nacisté ho postavili před soud a odsoudili k smrti za velezradu. Zemřel na popravišti kobyliské střelnice 19. června 1942.
Jak sám Eliáš předpověděl – oprátka ho neminula
Úlohu premiéra přijal Eliáš v dubnu roku 1939, pět týdnů po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava. Když zvažoval, zda se funkce ujme, jednomu ze svých přátel řekl: „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mne nemine.“ Motivací Eliáše i ostatních členů protektorátní vlády bylo zachránit, co se dá, a spolupracovat s okupační mocí jen v nezbytně nutných případech. Premiér, který byl do konce června 1939 i ministrem vnitra, věděl, že zásadní změnu může přinést pouze vítězství protinacistické koalice. Během dvou a půl let v čele země proto úzce spolupracoval s domácím odbojem, zejména s organizací Obrana národa. Soustředil kolem sebe štáb z bývalých vojáků a udržoval kontakty s Londýnem, kde sídlila exilová vláda v čele s prezidentem Edvardem Benešem.
Premiér krmil německé novináře otrávenými chlebíčky
V kabinetu kolem něj vznikl vlastenecky smýšlející okruh politiků, z nichž mnozí byli zapojeni do ilegálních aktivit. Před perzekucí utekl do exilu ministr zemědělství Ladislav Karel Feierabend. Jeho odchod, který Eliáš schválil, byl úspěchem domácího odboje a posílil prestiž československé exilové vlády. Nicméně předsedovi vlády to přineslo podezření z protiněmeckých praktik. Svoji reputaci si nevylepšil ani tím, když se pokusil otrávit čtyři proněmecké novináře, kteří udávali nepohodlné lidi okupantům. Jeden z nich skutečně zemřel, Eliáš jim totiž otrávil chlebíčky, kterými je hostil. S pomocí jezdeckého trenéra prý také připravoval atentát na státního tajemníka Karla Hermanna Franka.
V den nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha pohár trpělivosti nacistů přetekl. Eliáše zatklo gestapo a 1. října 1941 byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Zemřel na popravišti kobyliské střelnice 19. června 1942. Po válce byl Eliáš povýšen in memoriam na armádního generála. Už o dvě léta později ho ale komunisté obvinili z kolaborace s okupanty. Generálovy ostatky proto ukrývala doma jeho žena Jaroslava, rovněž významná bojovnice druhého odboje.
„Pro nacisty bylo velmi výhodné držet ho v jakémsi “čestném vězení„. Brali ho jako rukojmí za klid v protektorátu, který byl ale fatálně porušen po atentátu na Heydricha. Je to vlastně jediný ministerský předseda zemí okupovaných nacisty, který byl popraven pro významnou odbojovou činnost,“ řekl historik z Vojenského historického ústavu Eduard Stehlík.
V Národním památníku na pražském Vítkově byl generál Eliáš pohřben společně se svou manželkou se všemi vojenskými poctami v roce 2006. O deset let dříve byl tento statečný muž, jenž se obětoval pro vlast, vyznamenán Řádem bílého lva in memoriam.
Rozhovor s Eduardem Stehlíkem (zdroj: ČT24)