Praha – Česká politika má své chyby, ale přesto je 17. listopadu co oslavovat, věří chartista, filozof a profesor Jan Sokol, který byl hostem pořadu Hyde Park ČT24. „Já mám co slavit,“ říká. „Pro mne je svoboda velmi důležitá. Chápu, že pro mnoho lidí to moc neznamená.“
Sokol: Mám co slavit. Svoboda je velmi důležitá
Svoboda je podle Sokola dvousečná věc. „Protože tu svobodu, kterou chci pro sebe, mají i všichni ostatní, včetně gaunerů,“ vysvětluje. Proto je třeba klást zásadní nároky na právo. „U nás se katastrofálně podcenil význam práva. Svoboda je moc pěkná věc, ale zároveň musí fungovat právo, aby se lidé jeden druhého nebáli,“ zdůrazňuje.
Veliké množství korupčních afér, o kterých se dnes mluví, však není důvodem pro zpochybňování současného politického zřízení. „Demokracie má tu vlastnost, že nic neschová. Takže to vypadá jinak, než s tím komunistickým nátěrem, že všechno je v pořádku. Pak si mnozí myslí, že se tehdy nekradlo,“ uvedl Sokol.
Bezbřehá soutěž stran nutí politiky ke korupci
Problém Česka je v tom, že korupci si vynucuje samotný systém. „Já bych odlišil korupci skutečně gaunerskou a tu, ke které politika vlastně nutí,“ vysvětluje Sokol. Naráží na špatné nastavení financování politických stran, které jsou každý rok na různé kampaně nuceny sehnat stovky milionů korun. „Tam jsou dveře pro korupci pořád otevřené. Kdyby se zavřely, řada případů by musela nastat.“ Bezbřehá soutěž politických stran potom nutí politiky ke korupci na úkor státního rozpočtu, vykládá Sokol.
Hyde Park ČT24 (zdroj: ČT24)
Lidé podle Sokola od politiky často očekávají více, než ona může dát. Přitom sami zůstávají pasivní: „Mnoho lidí vnímá politiku jako jakýsi fotbal: oni si to tam rozdají a já fandím zeleným, červeným, modrým. Jako kdyby to nebyla naše záležitost. Takže menšina, která to jako svou věc chápe, si připadá zoufale neúčinná. Protože ostatním je to jedno.“
Politika a občanská společnost nejsou proti sobě
Podstatný aspekt demokracie vidí Sokol v občanské společnosti. Ta ale nemá dělat politikům soupeře. „U nás bohužel vznikl ten dojem, že politické strany a občanská společnost jsou proti sobě. To je strašný nesmysl,“ zlobí se Sokol.
Politické strany jsou podle něj součástí občanské společnosti právě tak jako vše ostatní. „S tím jediným rozdílem, že politické strany hrají o politickou moc, ti ostatní ne,“ rozlišuje Sokol. Vztah politiky a dalších sfér občanské společnosti by se měl prohloubit. „Nechápu, že politické strany si nehledí více občanských aktivit, které by jim dodávaly rozumy, energii a schopné lidi.“
Jan Sokol se věnuje různým směrům: vyučil se zlatníkem, byl u začátku počítačové éry u nás, propadl studiu filozofie a náboženství, šel do nejvyšší politiky. Je aktivním přispěvatelem do internetové Wikipedie, filozofem, překladatelem a pedagogem.
Narodil se v roce 1936 – stejně jako Václav Havel – a také jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V té době již byl ženatý s dcerou Jana Patočky, jednoho z nejvýznamnějších českých filozofů 20. století.
Před sametovou revolucí publikoval v samizdatu, po ní dva roky strávil ve Federálním shromáždění v pozici místopředsedy Sněmovny národů. Při rozpadu Československa podle tehdejšího kolegy Pavla Rychetského „působil jako anděl smíru.“
Do vysoké politiky se po neúspěšné kandidatuře do Senátu za KDU-ČSL vrátil v roce 1997. Na ministerstvu školství dělal nejdříve poradce, poté na půl roku ministra ve vládě Josefa Tošovského. Sociální demokraté ho dvakrát chtěli na Hradě. Poprvé v roce 1992 odmítl, roku 2003 nakonec proti Václavu Klausovi těsně neuspěl.