Praha – Na zesnulého prezidenta Václava Havla nezapomíná ani akademická půda. Univerzita Karlova (UK) na dnešek uspořádala vzpomínkové shromáždění k uctění jeho památky. Ve Velké aule Karolina na osobnost bývalého českého prezidenta vzpomínali mimo jiné emeritní rektor UK Radim Palouš, rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl, bratr zesnulého prezidenta Ivan Havel či profesoři Jan Sokol a Miloslav Petrusek. Mezi další pozvané osobnosti patřil třeba Ivo Mathé nebo Vlastimil Ježek. Akademici připomínali především Havlovu skromnost, touhu po poznání nebo zodpovědnost za osud Česka, kterou bral na svá bedra.
Univerzita Karlova vzpomínala na zesnulého prezidenta
Palouš připomněl Havlovu lásku k poznání, která byla typická již pro starověké Řeky. Dialog a jeho vztah k pravdě byl prezidentovým životním postojem. Emeritní rektor UK zmínil i schůzky akademiků, kde se referovalo o filozofické četbě, nebo samizdatovou činnost. Podle Palouše Havel psal a mluvil bez okázalosti a cítil zodpovědnost za dění ve vlasti.
Při jiné příležitosti zase Havel vešel do Karolina jiným vchodem – opět skromně a bez slávy, což pro něj bylo typické. Palouš zavzpomínal i na doby, kdy exprezidenta ČR doprovázel v zahraničí. Třeba na chvíli, kdy americký Kongres Havlovi aplaudoval vestoje.
Loučení s Václavem Havlem
Hampl: Ještě si nedovedeme představit, co s Havlem odešlo
Rektor UK Václav Hampl míní, že Havel učinil „náš“ svět lepším a Čechy nyní zasáhla tíha osamělosti po jeho smrti. S tím úzce souvisí i odpovědnost za věci příští. „Pomohl nám vrátit vládu do našich rukou. Ještě si nedokážeme uvědomit, co vše s Havlem odešlo. Je nutné postavit se ještě víc na vlastní nohy,“ podotkl Hampl. Exprezident ukazoval Čechům směr. „Svět před ním byl šedivý, s ním barevnější, vzrušující a plný naděje,“ dodal Hampl, který zažil s Havlem pouze jediný bytový seminář.
Miloslav Petrusek, profesor:
"Naděje není předvídání. Je to něco – ne jistota, naděje budoucnost umožňuje, dává jí šanci, která bude, nebo nebude využita. Smíme spolu s panem prezidentem Havlem doufat, že se nám znovu podaří vybudovat most, který nás spojuje. V těchto dnech jsme přišli o jeden z jeho základních kamenů."
Filozof Jan Sokol hovořil o Havlově proměně z disidenta ve státníka. Musel stát celý život proti státu, bránit se mu a najednou byl postaven do jeho čela. „Havel musel řešit dilemata – vzdát se svých autorských ambicí, překonávat postoj, kdy se mu stát jevil jako nepřítel,“ poznamenal Sokol.
Rektor Akademie múzických umění a dříve vedoucí Kanceláře prezidenta ČR Václava Havla Ivo Mathé na pietním setkání předčítal z dopisů, které Havel nazýval „Pokyny Hradu“ a jež exprezident psal většinou o víkendech. Tyto Havlovy poznámky se týkaly komunismu, summitu NATO nebo i přijetí hokejové reprezentace. „Chci být prezidentem, ale nevím, jestli to v tomto Kocourkově umím,“ citoval Mathé zesnulého Havla.
Jedna morální ikona celou společnost nezmění, tvrdí Ježek
Vlastimil Ježek připomněl Havlovu nesmrtelnost skrze jeho dílo – eseje. „Znovu a znovu mě překvapuje, že dokáží oslovit i generaci, která zná předlistopadové Československo jen z vyprávění,“ prohlásil Ježek. Přímá volba prezidenta podle něj napoví, nakolik je pro Čechy odkaz Václava Havla skutečnou hodnotou. „Uctíváním jednoho nositele se společnost nezmění. Každý musí zapracovat sám na sobě,“ podotkl.
Bratr zesnulého prezidenta Ivan Havel zavzpomínal na Havlovo dětství, kdy byl vášnivým vědcem. „Jeho rezerva vůči scientismu byla založena na osobních zkušenostech,“ konstatoval Ivan. Ten zmínil třeba „vážkovou teorii“, podle níž, když chce jeden vyniknout, druhý chce vyniknout ještě víc.
Pietní setkání v Karolinu (zdroj: ČT24)
Hodnoty, které svou osobností a celoživotní prací Václav Havel ztělesňoval, jsou velice blízké těm, k nimž se Univerzita Karlova hlásí a snaží se je reprezentovat jak svou činností pedagogickou, tak i v rovině své funkce společenské, zní i z prohlášení UK k úmrtí Havla.
Právě Václavu Havlovi a jeho zásadní roli v listopadových událostech roku 1989 vděčí Univerzita Karlova a ostatní vysoké školy za znovuzískání akademických svobod, stejně jako česká společnost za znovunabytou demokracii.
Univerzita Karlova ocenila Havlův přínos
Za významné morální a filozofické podněty politickému myšlení lidstva a jako výraz uznání jeho niterného spojení s osudem vlasti proto udělila Univerzita Karlova Václavu Havlovi 30. května 1990 své nejvyšší ocenění - doktorát honoris causa. Univerzita teď na exprezidenta zavzpomínala v několika příspěvcích. Budovy univerzity zahalily černé prapory.
Loučení s Václavem Havlem
Prohlášení čtyř porevolučních rektorů UK:
„Setkání s prezidentem Václavem Havlem, kterých se v prostorách Karolina odehrála řada, byla vždy milá a obohacující. V paměti nás všech zůstane určitě vzpomínka na jeho poslední návštěvu ve Velké aule v listopadu 2009 při udělování čestného doktorátu jeho příteli panu Adamu Michnikovi. Václava Havla uvítal při představování v úvodu ceremoniálu spontánní, dlouhý, silný a upřímný potlesk. Patřil mu plným právem a bude mu patřit navždy.“
Prezident Havel zavítal od roku 1990 na UK při řadě dalších příležitostí, ať už to byla setkání se studenty na Filozofické nebo Právnické fakultě, o která byl vždy velmi živý zájem, debaty, či ojedinělý seminář, který Havel v akademickém roce 1999/2000 připravil pro Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd.
Havlovy přednášky nadchly i profesory
Jednalo se o dvanáct přednášek pro doktorandy a pokročilé magisterské studenty, které byly věnovány klíčovým otázkám československé a české zahraniční politiky mezi lety 1989 a 1999 očima jejího klíčového aktéra. „My byli samozřejmě nadšeni. Jak věcí samou, tak obsahem. Právě ty postřehy o jeho zahraničních partnerech z perspektivy, kterou žádný novinář ani politolog nikdy nedostane,“ řekl profesor Pešek z Fakulty sociálních věd.
První český prezident zemřel 18. prosince ve věku 75 let. Skonal ve spánku na své chalupě na Hrádečku na Trutnovsku. V pondělí a v úterý se s ním lidé mohli rozloučit v centru Pražská křižovatka. Ve středu pak rakev s Havlovými ostatky vyprovodil smuteční průvod 10 tisíc lidí na Hrad, kde byla rakev vystavena ve Vladislavském sále. Od 21. prosince do pátku byl také vyhlášen třídenní státní smutek. V pátek bude ve svatovítské katedrále státní pohřeb. Následovat bude poslední rozloučení v kruhu přátel a rodiny ve velké obřadní síni krematoria ve Strašnicích.