Praha – Je pravdou, že líčení s neformálním lídrem Věcí veřejných Vítem Bártou není standardním soudem. V českém prostředí háklivý termín „politický proces“ nebo takřka nepřetržitá přítomnost televizních kamer mají do rutinní praxe dnešních soudců daleko. Podle odcházející místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové však výjimečná pozornost ze strany sdělovacích prostředků znamená zejména zajištění veřejné kontroly i férového průběhu - „pokud to neruší samotné obžalované nebo svědky,“ dodává Wagnerová, jíž za několik dnů vyprší desetiletý mandát pro funkci ústavní soudkyně.
Přítomnost médií dává kontrolu, míní Wagnerová o „soudní reality show“
Už několik dní se před členy Obvodního soudu pro Prahu 5 střídají politici – hlavně ti z Věcí veřejných. Šéf poslanců Věcí veřejných Vít Bárta čelí obžalobě, že uplácel bývalé poslance VV Kristýnu Kočí a Jaroslava Škárku. Škárku pak žalobci viní z přijetí úplatku. „Každý proces by měl v ideálním případě vést k závěru, který pročistí vzduch, protože to bude zhodnoceno tak, že to naplnilo skutkovou podstatu trestného činu. Ten výsledek by měl být společenská katarze, to trestní řízení nevede jednotlivec proti jednotlivci, vede ho stát proti osobě, o níž se důvodně domnívá, že se dopustila jednání, které nabývá skutkovou podstatu trestného činu,“ komentovala Wagnerová.
Eliška Wagnerová:
Je pravda, že tato kauza je sledovanější než jiné, také je to dáno přítomností kamer v jednací síni, což není úplně obvyklé. Nicméně přítomnost médií, pokud neruší samotné obžalované a svědky, tak by naopak možná měla vést k tomu, že ten proces je pod kontrolou veřejnosti a že je tady záruka, že bude veden fér.
Právě Wagnerová začíná pomalu hodnotit své desetileté působení mezi ústavními soudci, které skončí tento měsíc. Za nejzásadnější verdikt svého týmu považuje zhodnocení některých zákonů Evropské unie ve vztahu k České republice, naopak politicky i mediálně propírané zrušení předčasných voleb v roce 2009, za což byl Ústavní soud z mnoha táborů kritizován, považuje ze svého pohledu za jednoznačně obhajitelné.
Navrhovatelé podobných zákonů prý hledali jednoduché a elegantní řešení pro svou politickou krizi, které však mělo daleko k právnímu pořádku. „Já jsem to nevnímala jako nejtěžší rozhodnutí, ono to bylo dosti jasné… Chápu, že se dostali do nějaké politické pasti a že bylo na místě se pokusit tu krizi řešit, ale ústava nabízela řešení, a oni k němu nesáhli a místo toho vytvořili jakýsi ústavní kvazi zákon. Byl to však zákon pouze názvem a z hlediska procedury, nikoliv však obsahem. To bylo obcházení a porušení ústavy,“ uvedla soudkyně.
Wagnerová během Interview ČT24 dodala, že mnozí političtí představitelé si na instituci, která kontroluje také činnost Parlamentu, nemohou ani po dvou dekádách její existence zvyknout. „My jsme dlouho žili v systému, který byl založen na tom, že parlament je ten vrcholný orgán moci a nikdo nemůže kontrolovat jeho činnost. Poté přišel Ústavní soud do nového systému, který kontroluje všechny orgány veřejné moci a jejich produkty – a tedy i Parlamentu. To je v historii nazíráno jako něco průlomového a zdá se mi, že ne všichni by si tento obrat internalizovali do té míry, že by ho chtěli akceptovat i ve svém každodenním chování,“ sdělila Wagnerová.
Eliška Wagnerová:
Toto ve finále znamená velikou neefektivnost v jeho rozhodování. My se stále vracíme ke stejným otázkám, tím plýtváme nesmírně časem, svou energií, totéž platí i o Parlamentu. Vícekrát se stalo, že jsme zrušili určitý zákon a očekávali, že bude zjednána náprava rychle, a k tomu nedošlo. Pak jsou z toho problémy, další spory osob, které se cítí dotčeny tím, že Parlament nerozhoduje tak, jak mu Ústavní soud naznačil, že by měl.
Interview ČT24 (zdroj: ČT24)