Pět dětí ve věku od jednoho roku do sedmnácti let ještě před několika měsíci žily v domě bez elektřiny, vody i tepla. Z otřesných podmínek je dostal až Jaroslav Zajíc. „S kočárkem jsme je naložili do auta, posbírali jsme hračky a ty nejnutnější věci a odvezli jsme je sem,“ popisuje.
Vlastní rodiče se o děti nestarali, všechny peníze podle sousedů propíjeli nebo utráceli v hernách.
Ani poté, co se děti dostaly k Zajícovým, ale neměly vyhráno, úřady je totiž chtěly rozdělit. Jaroslav Zajíc za ně ale na úřadech bojoval, nakonec docílil toho, že tři děti zůstaly a dva nejmladší chlapce si vzal jejich biologický dědeček, který bydlí blízko.