Mezi čtyřiadvaceti kandidáty byl Stráský horkým favoritem. Porazil i ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, který se v seznamu nominovaných objevil dokonce dvakrát. „Je neuvěřitelné, co všechno se panu Stráskému v roli šéfa Šumavy za poměrně krátkou dobu podařilo,“ řekl při vyhlašování výsledků ironicky Miroslav Patrik ze sdružení Děti Země. Uvedl, že Stráský měl více nominací v obou kategoriích, tedy v Ropákovi i v Zelené perle. Na cenu za antivýrok měl dokonce 13 návrhů z celkových asi sto výroků, a to především za názory spojené s bojem proti kůrovci na Šumavě.
Ropáka dostal za to, že odmítl přijmout Diplom Rady Evropy za vzorně spravované chráněné území a také za údajné nezákonné poškození vzácných ekosystémů kácením stromů, zejména v oblasti Smrčina a Ptačí potok. V ekologické anketě uspěl i za přivolání policie na účastníky protestu proti kácení stromů u Ptačího potoka, za narušování klidu v lokalitách, v nichž na Šumavě sídlí vzácní tetřevi a za narušení činnosti státní správy v ochraně přírody.
Kromě horkého kandidáta Stráského se letos do finále ankety dostal také například jihočeský hejtman Jiří Zimola, i on kvůli zásahům do podoby šumavského parku. Zimola se v antiekologickém žebříčku v posledních letech umisťuje pravidelně, loni skončil na třetím místě. Kandidátů jsou ale desítky. Neschází mezi nimi prezident Václav Klaus, někteří ministři, hlavní hygienik Michael Vít, komunální politici, úředníci či představitelé firem.
Loni „kraloval“ anticenám bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil
Ropáka i Zelenou perlu za rok 2010 získal loni bývalý ministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS). Ropák mu byl udělen z osmi důvodů. Nejvýznamnějším byla jeho údajná snaha oslabit pravomoci a význam ministerstva životního prostředí. Drobil je první osobností, která dostala obě anticeny najednou.
Zelenou perlu obdržel za výrok na zpravodajském serveru iHNed.cz: „Unie by měla přehodnotit svůj vztah k jádru. Bez toho, že jadernou energii prohlásíme za čistý, obnovitelný zdroj, nemáme šanci splnit 20procentní cíl podílu těchto zdrojů na výrobě elektrické energie, který si Evropa vytyčila.“