Praha - Před sedmdesáti lety, začátkem srpna 1943, skončilo v tehdejším Sovětském svazu formování československé vojenské jednotky. Jejich památku si v duchu tamějších tradic připomínají dodnes a sem tam si postěžují na malý zájem z české strany. Třeba v Buzuluku berou lidé Řád Rudé hvězdy stále jako velkou poctu. V roce 1972 ho městu udělil někdejší velitel jednotky a později prezident ČSSR Ludvík Svoboda.
O Čechoslovácích se v Buzuluku stále učí
Školáci a studenti se o formování československé jednotky v Buzuluku učí povinně. Z Česka se ale velmi zřídka objeví jen jednotliví nadšenci. „V našich vztazích se objevilo jakési ochlazení,“ míní správkyně síně tradic Ludmila Nikolajevna Konstantinovská. Památník na buzuluckém hřbitově zmiňuje přesně stovku jmen. 53 vojáků Svobodovy armády a 47 legionářů z dob první světové války.
V Buzuluku bojovali Čechoslováci už v roce 1918, jenže proti Rudé armádě a o tom se už raději nemluví. Stejně jako se mlčí o skutečnosti, že za druhé světové války přijížděla velká část branců ze stalinských lágrů, kam se dostali jen proto, že z okupované vlasti utekli na sovětské území. Rudé hvězdy a prapory v Buzuluku ukazují odlišnost vnímání společné historie. Nic to nemění na tom, že je o ni z ruské strany stále velký zájem.
Reportáž Tomáše Vlacha (zdroj: ČT24)
Je to vidět v Suzdalu či Orankách, v tamních klášterech českoslovenští vojáci prošli internací ještě před odjezdem do Buzuluku. V Orankách chce správkyně místní knihovny vytvořit malé venkovské muzeum doslova na koleně z toho, co se k příběhu kláštera přeměněného na zajatecký tábor najde po okolí. „Víte, u nás byly dobré vztahy dokonce se zajatými Němci. A co pak mluvit o Češích, kteří vůbec nebyli nepřáteli,“ říká Jelena Vlasovová.