Praha - Potká se Čech, Žid, Rakušan, Američan, Japonec, komunista a Avatar. Co to je? Česká prezidentská volba. Známý vtip kolující na internetu lze o postavu Američana dodatečně rozšířit právě díky Jiřímu Dienstbierovi, který má kromě českého občanství i americké. Narodil se ve Washingtonu, a podle amerického práva tak automaticky získal americké občanství. Už od dětství jej lidé srovnávali s jeho otcem a koukali na něj podle toho, jak jeho otce hodnotili. Podle svých slov si na to už zvykl.
Jiří Dienstbier: Na srovnávání s otcem jsem si už zvykl
„Hesla vyjadřují určité ideály, k nimž by naše společnost měla směřovat, a to, že něco je možné, je vlastně reakce na to znechucení a nedůvěru, která mezi lidmi je,“ vysvětluje Dienstbier své motto Změna je možná. Po svém zvolení do Senátu dostal palcát - prý na politické bitvy.
Proč byste měl být prezidentem zrovna vy?
„Protože jsem už od svého dětství vyrůstal v prostředí, které mě formovalo tak, že o zásady a o to, co je správné, stojí za to vždycky usilovat -i když to pro člověka nese riziko nebo nějaké nebezpečí újmy.“
GALERIE
Jiří Dienstbier s palcátem
Co byste měl jako hlava státu jako své hlavní téma?
„Já myslím, že dnes je symbolický den, slavíme 23. výročí sedmnáctého listopadu. Tehdy jsme získali svobodu a demokracii. Pro mě je to důležité od začátku, neboť já jsem se na těchto aktivitách podílel, byl jsem jedním z organizátorů té demonstrace 17. listopadu, a jak jsem říkal: svoboda a demokracie jsou zásadní hodnoty. Ale tyto hodnoty nemohou dlouho vydržet i bez sociálního rozměru. To znamená, že pro mě je hodnotově velmi podstatné, aby lidé žili v důstojných podmínkách, aby měli přístup ke kvalitním veřejným službám, jako je zdravotnictví nebo třeba vzdělání, a dnes to přestává být samozřejmostí. A ta naše svoboda a demokracie je také trošku pokroucená tím, že se tady trošku víc krade, než by bylo zdrávo. To znamená problém korupce a obecně kvality demokracie a trošku ten morální rozměr, na který se pozapomnělo - to si myslím že jsou zásadní témata, zásadní hodnoty i pro prezidentskou volbu.“
Jiří Dienstbier s otcem
Váš otec byl výraznou postavou médií šedesátých, disentu sedmdesátých a osmdesátých a politiky počátku devadesátých let. Po neúspěšných pokusech se do politiky vrátil jako senátor za ČSSD až roku 2008. Na počátku téhož roku se o něm i v ČSSD uvažovalo, že by se mohl postavit Václavu Klausovi v prezidentské volbě. K tomu sice nedošlo, ale jak je třeba tohle pro vás, tahle souvislost, důležitá ve vaší kandidatuře teď?
„Tak tato souvislost úplně důležitá není. Možná je důležitá v tom smyslu, že jsem po tátovi zdědil tu potřebu angažovat se ve veřejném prostoru, snažit se ovlivňovat věci k lepšímu, a to i za cenu doopravdy, že to občas nese určitá rizika, nepohodlí a i neoblíbenost mezi lidmi, které to ohrožuje, kteří si lebedí v tom současném stavu. Takže v tomto smyslu ano, protože ta volba prezidenta je samozřejmě příležitostí, jak na tyto problémy upozorňovat a jak do té veřejné debaty vnést ta témata, která já považuji za důležitá: ať už jsem mluvil o tom sociálním rozměru, veřejných službách nebo o kvalitě demokracie a stavu korupčního prostředí v České republice.“
Vy jste oficiální kandidát ČSSD, ale zdaleka ne všichni členové ČSSD za vámi v té volbě stojí. Dokonce čestný předseda pan Komárek otevřeně podporuje pana Zemana. Také řada zákonodárců a dalších představitelů ČSSD. Jaké to je cítit se ve vlastní straně jako částečně nechtěný kandidát?
„Víte, to je spíše trošku mediální záležitost, protože naprosto dominantní část sociálních demokratů mě ve volbě podporuje. Samozřejmě mediálně pak je zajímavý každý jednotlivec, který má jiný názor. Takže já cítím poměrně silnou podporu sociální demokracie, ale co samozřejmě pro mě bude ještě podstatnější, je to, jestli mě podpoří voliči sociální demokracie právě přímo ve volbě.“
GALERIE
Jiří Dienstbier
Počkejte, ale vy jste oficiální kandidát ČSSD, a významní představitelé, včetně čestného předsedy ČSSD vás nepodporují. To přece není úplně bagatelní záležitost.
„No bagatelní to možná není, ale naprostá většina významných představitelů sociální demokracie mě podporuje. Takže já toto samozřejmě vnímám jako nešťastnou okolnost, ale nemyslím si, že by to znamenalo to, že nemám dostatečnou podporu. A to ať už se týká financí na prezidentskou kampaň, tak i osobní podpory celé řady vlivných sociálních demokratů a členské základny. Takže je to doopravdy spíše mediálně zajímavé, ale neznamená to, že bych tuto podporu neměl. A myslím si, že to je důležité i ve vztahu k té informaci, že komunisté nepostavili vlastního kandidáta, a já s jistou nadsázkou tvrdím, že já jsem vlastně téměř jediným relevantním kandidátem pro ten prostor od středu doleva – právě pro ten sociální rozměr, který nabízím.“
Poslední čtyři krátké otázky, prosím o jednoslovné odpovědi ano nebo ne:
- Jmenoval byste vládu, v níž by byla komunistická strana zastoupena?
„Respektoval bych výsledky svobodných voleb a většinu, která by ve sněmovně vznikla. Takže pokud by tato většina trvala na sestavení takové vlády, tak v souladu se svými ústavními pravomocemi ano.“
- Byla by vlajka EU na Hradě?
„S EU sdílíme významné hodnoty, například právě ten sociální rozměr, humanistickou tradici, takže ano. Je to náš společný zájem, aby Evropa fungovala dobře.“
- Prosím jednoslovně. Udělil byste vyznamenání skupině bratří Mašínů?
„Stejně jako ostatní kandidáti s malým komentářem: Vrahům, kteří podřežou člověka, který je svázaný a omámený, ne. Protože to není hrdinství, to je zbabělost.“
- A trest smrti?
„Trest smrti je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a je to absolutní sankce, kde u justičního omylu není možná náprava. Takže ne.“
11 dní 11 profilů v Událostech ČT
Každý den v Událostech ČT představujeme všechny prezidentské kandidáty, tři ženy a osm mužů. S každým z nich prožijeme jeden celý den a on pak krátce po 19:30 v živém rozhovoru vstoupí přímo do hlavní zpravodajské relace.
GALERIE
videogallery_284314