Praha - Česko je už delší dobu terčem ostré kritiky kvůli situaci ve vazebních věznicích. Podle zdejší pobočky Helsinského výboru jsou podmínky lidí ve vazbě často horší než těch v regulérním kriminálu. Na Západě jsou při uvalení vazby povoleny telefonáty s blízkými, teplá sprcha každý den i časté návštěvy, v Česku naopak nic z toho není možné. Zadržený poslanec David Rath, který je ve vazbě už rok, označil tamní podmínky novodobou „torturou“ a „lámáním lidí“. Zatímco počet stíhaných ve vazbě po roce 2001 výrazně poklesl, podmínky se nezlepšily. Důvod? Prý chybí peníze.
Teplá sprcha každý den? V české vazbě zatím sci-fi, kritizují lidskoprávní organizace
Vazba se v Česku ročně týká zhruba 2 500 lidí. Ještě na přelomu tisíciletí to bylo mnohem více, v roce 2001 ale parlament přijal novelu, která podmínky pro uvalení vazby výrazně zpřísnila. Počet vazebně stíhaných se poté snížil skoro o dvě třetiny a Česko už tak ve srovnání s podobně lidnatými státy v Evropě příliš nevybočuje.
Čím naopak zjevně vybočuje, jsou podmínky ve vazbě. Jak konkrétně vypadá pobyt v takové věznici, popsal v pořadu 168 hodin trestní právník Jaroslav Ortman: „Návštěvy jednou za 14 dní, v případě koluzní vazby je to hodina a půl v přítomnosti policisty. Teplá voda 2krát v týdnu, telefonování nula, 23 hodin jste na cele, kde je otevřený záchod.“ Sám navštívil v irské vazbě stíhané členy Berdychova gangu Půtu a Šuleje a může tak srovnávat. „Telefony každý den, ovoce běžně, i zmrzlina byla na programu a pokud jde o návštěvy, byly dvě návštěvy možné během dne, to znamená dopolední a odpolední,“ popisuje právník.
Ve vazbě jsou přitom lidé, kteří nebyli pravomocně odsouzeni a mělo by se tak na ně nahlížet jako na nevinné. Coby nevinným by pak měla být jen nevyhnutelně omezena osobní svoboda a narušena lidská důstojnost.
Do vazby lze tedy vzít jen osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání (tedy jen obviněného). Vazba pak může být:
a) útěková (hrozí, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest)
b) koluzní (hrozí, že bude obviněný ovlivňovat dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání)
c) předstižná (hrozí, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil)
Kromě podmínek se v Česku liší i délka vazby. Zatímco u nás může u nejtěžších zločinů trvat i čtyři roky, v sousedním Německu nesmí kromě výjimečných případů trvat déle než šest měsíců. Maximálně čtyřletá lhůta v Česku vychází z verdiktu Ústavního soudu z roku 1996, který bral v úvahu Evropskou úmluvu o lidských právech.
Na délku vazebního stíhání si stěžovali i Rathovi obhájci. Státní zástupce Petr Jirát ale vysvětloval, že je Rathův případ právně a důkazně velice složitý, navíc prý hrozí Rathův útěk do zahraničí, proto je podle něj délka vazby přiměřená.
V délce vazby ostatně panují po Evropě značné rozdíly. Zatímco zmíněné Německo či Finsko se drží maxima půl roku, Francie podobně jako Česko povoluje až čtyřleté omezení svobody a poměrně často prohrává lidskoprávní procesy kvůli tříletým vazbám. Ze studie Evropské komise z roku 2005 vyplývala průměrná délka vazby ve většině členských států unie 167 dní; vzhledem k rozdílu v četnosti užívání tohoto represivního prostředku jde ale jen o orientační číslo. Statistiky ČSÚ z loňského roku přisuzují Česku průměrnou vazbu 150 dní.
Policejní eskorta přivádí obviněného poslance Davida Rathak Okresnímu soudu pro Prahu-východ, který 5. října podruhé projednával jeho žádost na propuštění z vazby.
Money, money, money
Odborníci upozorňují na špatné vazební podmínky v Česku už delší dobu, tato diskuze pak zesílila loni po Rathově zatčení. Bývalý hejtman dokonce ve vazbě sepsal zákon, který měl věc zlepšit. Vězňům chtěl dopřát například častější sprchy, dovoz jídla, delší vycházky a využívání internetu či telefonu pod dohledem.
Český helsinský výbor si ve své kritice zdejší vazby vzal na paškál právě i často zmiňované sprchování: evropská směrnice ho sice nařizuje minimálně dvakrát týdně, zároveň se tam ale píše, že by mělo být umožněno každý den. „Pokud možno každý den, nejméně však dvakrát týdně, si čeští zákonodárci vyložili tak, že dvakrát týdně. Upozornila bych na to, že 27 zemí Evropské unie je různě bohatých a formulace se týká i zemí s nižším standardem. Od země s materiálními podmínkami, jako má Česko, se očekává standard vyšší,“ kritizovala odcházející předsedkyně výboru Anna Šabatová.
Materiální podmínky ve vazebních věznicích se navíc podle Šabatové pohybují na hranici minimálních standardů a mnohdy se nedodržuje asi minimální prostor na jednu osobu – v minicelách jsou vězni po dvou i po třech.
Vazební věznice
Na vině jsou jak podle výboru, tak státní správy peníze. Každý vazebně stíhaný vězeň stojí stát asi tisíc korun denně, Vězeňská služba už má ale pět let zhruba stejný rozpočet a třeba jen možnost častějšího sprchování by ročně stála miliony korun navíc na stočném. „V posledních letech se investovalo víc prostředků do výkonu trestu odnětí svobody, to znamená do věznic jako takových, a vazební věznice zůstávaly až druhé v pořadí,“ připustil v rozhovoru pro ČRo ředitel odboru výkonu vazby a trestu Vězeňské služby Pavel Horák.
V příštích letech se má situace zlepšit i v Česku
Náměstek ministra spravedlnosti Jan Volák tvrdí, že se prý podmínky ve vazebních věznících oproti loňsku, kdy je navštívili členové výboru, výrazně zlepšily: V důsledku amnestie Václava Klause totiž brány věznic opustilo skoro 6 500 tisíce vězňů. Zařízení už proto nejsou tolik přeplněná a díky menšímu počtu vězňů ušetří i ministerstvo spravedlnosti.
Některé kroky ke zlepšení situace navíc připravuje Vězeňská služba. Zvažuje se zavedení oddělení se zmírněným režimem, takzvané volné vazby, kde by měli obvinění možnost se na určitém prostoru pohybovat volně, mezi celami, a stát plánuje koupi elektronických náramků, které by umožnily obviněným trávit vazbu doma.
V minulosti skončil neoprávněně ve vazbě např. příbramský podnikatel Jaroslav Starka. Ten byl obviněn, že se podílel na únosu Lamberta Krejčíře – otce uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Za neoprávněný výkon vazby žádal podnikatel po státu odškodnění ve výši 85 milionů korun (celkem pak přes 580 milionů). Tento nárok však ministerstvo spravedlnosti odmítlo, rozhodovat proto bude soud. Známý je i případ Věry Jourové, obviněné v tzv. kauze Budišov. Také ta pobývala ve vazbě neoprávněné, u soudu se pak domáhala pěti milionů za nemajetkovou újmu. Pražský městský soud ale loni v lednu rozhodl, že je nárok promlčený, i když byla stíhána nezákonně.