„My dáváme úlohy, děti úlohy řeší, o úlohách diskutují a krůček po krůčku budují matematiku,“ popsal základní myšlenku své metody profesor Hejný. Učitelé by se podle něj neměli soustředit jen na obsah učebnic, ale měli by vědomosti i dobře předat a v dětech i při výuce matematiky rozvíjet zvídavost a objevování.
Znát neznamená odříkávat, ale především porozumět
Zatímco běžně učitel nejdříve vyloží látku a poté ji ilustruje v praxi, nová výuková metoda tento postup obrátila. Děti k pochopení dovádí od konkrétního příkladu. Rovnice se tak učí na příkladech se dvěma miskami vah, koulemi a závažím. Vše je v barvách a neznámá proměnná X přestává být strašákem. První krok ale musí nejprve udělat samotní učitelé. Nejde přitom o nic lehkého, znamená to pro ně zásadní změnu jejich dosavadní role. „Nejtěžší věc je zlomit v sobě zažitý způsob, jak jsme to donedávna učili,“ podotýká docentka Darina Jirotková z Pedagogické fakulty UK v Praze.
Milan Hejný: „Děti podceňujeme. Neuvědomujeme si, co jsou schopny vytvořit. S tím úzce souvisí, že nemají v matematice intelektuální prostor. Učitel si myslí, že jim musí učivo vysvětlit a ony budou jen reprodukovat jeho slova. Ale to děti nebaví. Dítě je a priori tvořivé. Když se podíváte na písek, tak každé dítě chce být tvořivé. Nechce se jen koukat, jak si ostatní hrají.“
zdroj: FORUM, časopis Univerzity Karlovy
Novou metodu zatím používá několik desítek učitelů. Převzaly už ji i některé školy v zahraničí. Podle psychologů ale není vhodná úplně pro všechny děti. Potíže mohou mít ty s abstraktním myšlením. Metoda je může brzdit a bránit jim ve vytváření pojmu čísla a množství. Pro děti se slabšími matematickými schopnostmi je ale Hejného postup naopak vhodný.
Ministerstvo školství novinku podporuje. Podle mezinárodních srovnání totiž české děti v matematice pokulhávají a metoda Milana Hejného může být správným krokem nejen při řešení rovnic. „Jde nám především o to, aby matematika dostala trošku jiný nádech a aby děti bavila,“ dodal mluvčí resortu Marek Zeman.
