Tachov – Okres na periferii republiky se do centra mediální pozornosti dostává jen výjimečně – širší zájem naposledy vzbudil před osmi lety při policejním rozehnání festivalu CzechTek. Že si Tachovsko zvláštní zřetel zaslouží, přitom ukazují každé nové volby do Poslanecké sněmovny. Právě v regionu na hranicích s Bavorskem si totiž Komunistická strana Čech a Moravy tradičně připisuje vůbec nejvyšší zisky v republice, a to už od roku 1989.
Tachovsko: Dříve pevná hráz socialismu, dnes rudá bašta
Jedenatřicet procent hlasů by na celostátní úrovni otevíralo straně dveře Strakovy akademie. V případě KSČM se tak v roce 2002 nestalo zkrátka proto, že zmíněný zisk neobdržela v celé republice, ale pouze v tachovském okrese na západě Čech. I tak se ale jednalo o unikátní číslo; až do té doby komunisty v žádném okrese nepodpořilo tolik voličů jako v podhůří Českého lesa po čtyřech letech sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana. Komunistům se také tento úspěch dodnes nikde nepodařilo zopakovat – a je víc než paradoxní, že po jedenácti letech při prezidentské volbě představovalo totéž Tachovsko jednu ze Zemanových bašt.
Jinak se ale voličská přízeň nemění. V regionu sice nemusí KSČM přímo vyhrávat, tradičně je zde ale nejsilnější. Celorepublikově nejlepší výsledek si na západě připsala u všech dosavadních voleb do Poslanecké sněmovny a nebýt okresu Louny, kde komunisty volilo 24 procent lidí, obhájilo by Tachovsko svůj rudý primát i letos – pro KSČM zde hlasovalo 23,27 % voličů.
Oblast nevzkvétá, nezaměstnanost je nadprůměrná
„Tachovsku se říkalo rudé,“ konstatuje místopředseda KSČM Jiří Dolejš s tím, že si toho je vědom i stranický štáb v ulici Politických vězňů: „Voličskou mapu známe, je jasné, které okresy volí komunisty více a které méně.“ Zároveň ale odmítá, že by se strana snažila své vysoké zisky, převážně v periferních oblastech, posilovat výší peněz na kampaň. „Vše je na práci místních reprezentací a na tom, jak sestaví kandidátky.“
Zisk KSČM ve volbách do PS PČR
Levicovou orientaci zdejšího elektorátu (pokud totiž v okrese KSČM ve volbách přímo nezvítězí, je hned druhá za sociální demokracií) si Dolejš vysvětluje hned několika faktory: „První je ten, že mimo Plzeň je v regionu málo práce a zemědělství, na kterém byla tamní hospodářská produkce založena, nevzkvétá. Západní pohraničí navíc bylo v minulosti ovlivněno dislokací vojsk. Dnes jsou tito vojáci na penzi a volí doleva.“
Prvnímu Dolejšovu argumentu dávají za pravdu i čísla Českého statistického úřadu – nezaměstnanost v oblasti se tradičně pohybuje nad celorepublikovým průměrem, velkých průmyslových podniků se nedostává, v málo zasídlené oblasti (co do rozlohy je přitom tachovský okres jeden z největších) člověk najde pouze dvě města s více než pěti tisíci obyvateli. Dříve podporované zemědělství zde po revoluci zaznamenalo útlum, když jej částečně nahradily menší a střední podniky průmyslové výroby.
Železná opona padla, pevná hráz socialismu zřejmě nikoli
Nezanedbatelné je ale také těsné sousedství s Bavorskem, respektive s někdejším západním Německem. Za minulého režimu byl celý Západočeský kraj (Tachovsko nevyjímaje) v souvislosti se železnou oponou přezdíván jako Pevná hráz socialismu a míru. Tehdejší masivní přítomnost bezpečnostních sil potom podle odborníka na volební geografii Michala Pinka dodnes stojí za tím, že komunisté inkasují v celé oblasti výrazné volební zisky.
„Podíváte-li se na dnešní voličskou mapu, pohraniční lokality, ve kterých nebyla silná přítomnost armády, jako jsou ty v Ústeckém kraji, dnes volí spíše protestně – vzorově Úsvit Tomia Okamury. To na Tachovsku neplatí,“ upozorňuje. „Tachovský okres byl ale do roku 1989 materiálně nadprůměrný, se silnou přítomností pohraničních rot a jednotek Československé lidové armády,“ zdůrazňuje s tím, že masivní výskyt armády v regionu má dlouhodobý vliv i na formování jednotlivců, na jejich socializaci: „Klíčovou roli zde hraje rodina a škola – a podíváte-li se, že jsou rodiče čtyřicet let pohraničníci nebo vojáci a učitelé zase kovaní komunisté, zjistíte, že kasárna mají silný rekrutační potenciál voličů.“
GALERIE
Valentina Těreškovová s pionýry při návštěvě Tachovska autor: Karel Mevald, zdroj: ČTK
Osidlování pod rudou taktovkou
Při cestě za vysvětlením volebních zisků KSČM v pohraničních oblastech ovšem můžeme jít ještě hlouběji do minulosti – svůj elektorát totiž rekrutuje zejména v oblasti někdejších Sudet. A politologové v této perspektivě hovoří o Tachovsku, Bruntálsku, Mostecku nebo Znojemsku přímo jako o místech se supervolební podporou komunistických kandidátek.
Všechny zmíněné regiony totiž po druhé světové válce patřily mezi oblasti, kterých se výrazně dotkl odsun početného německého obyvatelstva. A následné osidlování opuštěných domů a zemědělských usedlostí řídila ministerstva zemědělství a vnitra, jež v obou případech spravovali rudí ministři (Július Ďuriš a Václav Nosek). Komunisté tak v podhůří Českého lesa zvítězili už ve volbách roku 1946, kdy pro ně v regionu hlasovalo 70,45 % voličů, vůbec nejvíc v tehdejším Československu – i na poměry okleštěné poválečné demokracie představoval tento zisk mimořádně vysoké číslo.
Voličská paměť kraje se navíc s odsunem vyprázdnila – ve třicátých letech patřilo pohraničí mezi základny německých nacionalistických stran, což se už po odchodu sudetských Němců nemohlo opakovat. Do regionu tak přicházeli voliči noví, a to nikoli pouze z Čech, ale také z Volyně, Rumunska nebo Sověty zabrané Podkarpatské Rusi. „Zdejší voliči častokrát neměli jinou zkušenost než s jednotnou kandidátkou Národní fronty,“ konstatuje Pink s tím, že nové osídlení pohraničí založilo i novou voličskou tradici: „Tyto sdílené socializační faktory dlouhodobě přetrvávají.“
Až přišel květen 1945 a s ním i tolik očekávaný mír. Kout země pod Přimdou znovu ožil českým obyvatelstvem a začal psát svoji novodobou historii, historii socialistickou. Na Tachovsko přišli lidé z různých míst naší vlasti. Nejvíce snad z Pošumaví, ale i ze Slovenska. (…) Všichni se v prvních poválečných letech teprve sžívali. Začátky nově se rodícího života byly složité; to, co odsunutí Němci po sobě zanechali, bylo v žalostném stavu. (z knihy Pevná hráz socialismu a míru – Západočeský kraj 1945-1975)
Dolejš: Roli hrají i obavy z německého živlu
Že se okres na západě republiky voličsky neproměnil ani poté, co se s koncem minulého režimu otevřely hranice do bohatšího Bavorska, si Pink vysvětluje zejména pohodlností zdejších lidí. Míra dosaženého vzdělání, která je ve srovnání s republikou podprůměrná, podle něj stále vede k tomu, že pro obyvatele Tachovska jsou centrem nadále spíše vzdálenější česká než bližší německá města.
Místopředseda KSČM Jiří Dolejš si potom podporu své strany vysvětluje přímo jistou nedůvěrou k německému živlu. „Je-li obyvatelstvo slabé, bojí se tlaku zvenčí, ať už z Rakouska, anebo z Bavor, a inklinuje k větší sociální a ekonomické ochraně. Když to řeknu jednoduše, volič má obavy, že přijde Němec a všechny si je koupí.“
Predikce politologů o pozvolném, ale soustavném úbytku voličů komunistické strany se navíc s letošními volbami a relativním úspěchem KSČM nepotvrdily. A tak zatímco sousední Bavorsko tradičně volí pravicově a i letos přispělo k úspěchu Angely Merkelové, Tachovsko… zůstává rudé.
Československé zemědělství