Praha - Země je domovem sedmi miliardám lidí, jejichž životy ovládá světlo víc, než by si nejspíš byli dosud ochotní připustit. Stará pravidla, kdy se se sluncem vstávalo a chodilo spát, už neplatí. Práce na směny nebo změny časových pásem destabilizují vnitřní hodiny každého člověka, a právě proto by se podle profesorky biochemičky Heleny Illnerové člověk měl snažit dodržovat pravidelnou životosprávu. Biologické hodiny totiž fungují v každé buňce těla a každá z těchto buněk je aktivována v jinou denní dobu. Pokud se člověk svými vnitřními hodinami neřídí, je pak ve finále mnohem méně výkonný, než si představoval. O tělesných rytmech významná vědkyně mluvila v pořadu Hyde Park Civilizace.
Pravidelný spánkový režim je naprosto zásadní, říká vědkyně
V lidském těle probíhá velké množství tělesných rytmů, které jsou někde uvnitř v těle řízeny vnitřními biologickými hodinami. „Tyto rytmy existují, i když člověk žije v naprosto neperiodickém prostředí,“ podotkla Illnerová. Jakési hodiny totiž existují ve všech buňkách těla a především pak v lidském mozku. „Funguje zde jako dirigent orchestru. Hrát na něco umí každý orgán. Ale jen ty hodiny v mozku jsou schopné synchronizovat celé tělo k jednomu času,“ vysvětlila.
Profesorka Helena Illnerová promovala roku 1961 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde studovala biochemii. Vědecké činnosti se věnovala na Akademii věd ČR, kde se dostala ke studiu biorytmů. Mezi lety 2001–2005 byla předsedkyní Akademie věd. Se svými spolupracovníky založila tzv. Českou školu chronobiologie – vědy, která v současnosti stále víc ukazuje, jak je dění uvnitř lidského těla závislé na přísunu světla.
Člověk není stejný dvacet čtyři hodin, jak by si snadno mohl myslet. Lidské geny, kterých je v těle na 25 tisíc, se aktivují v různou denní dobu. Průměrný občan České republiky má přitom největší útlum kolem třetí hodiny ranní. Nicméně to, jestli je člověk spíše skřivan nebo sova, je velmi individuální. „Každý člověk má jinak nastaven vrchol svých schopností,“ upozornila Illnerová. Vše v životě bychom tedy měli dělat v tu denní dobu, kdy je na to tělo připraveno. V opačném případě ho vystavujeme stresové zátěži.
Zimní slunce
Aby se člověk i jiné živé organismy mohli synchronizovat s čtyřiadvaceti hodinovým dnem, je pro ně důležité světlo. S tím, jak se s podzimními dny prodlužují noci, mnoho lidí vnímá úbytek dne negativně. „Jsou lidé, kteří začínají mít takzvaný splín nebo špatnou náladu, ale může jim to přejít až do deprese. A čím budou blíž k severu, tím bude ta deprese větší,“ dodala. Lidem žijícím v těchto oblastech tak ze zimních chmur může pomoci například léčba umělým světlem.
Důležitá je pravidelná životospráva
Podle Illnerové se zároveň ukazuje, že pro zdravé žití je pravidelný spánkový režim naprosto zásadní. „Naše babičky věděly, že v určitou dobu se jí, v určitou dobu se jde spát, v určitou dobu se vstává. Dnes to máme celé rozbourané a chceme čas nahnat. Vlastně nevím, jestli ho naženeme, protože jsme potom méně výkonní,“ míní. Pokud ale člověk není schopen ideálních sedm až osm hodin spánku denně dodržovat, musí to dospat o víkendu. „Optimální ale je zařídit si život tak, abych neměl co dohánět.“
Hyde Park Civilizace (zdroj: ČT24)