Praha – Dnes běžíme my za vás, zítra poběžíte vy za nás! To bylo heslo běhů třídou Politických vězňů za osvobození politických vězňů. První před pětadvaceti lety, 1. května 1989, zorganizovala Společnost za veselejší současnost. "Prostě jsme si řekli, že si stoupneme na roh k Petschkovu paláci pod desku s Fučíkovým citátem Lidé, bděte! a proběhneme dolů k poště v Jindřišské ulici. A okamžitě jsme to zrealizovali," vzpomíná zakladatelka společnosti Bára Štěpánová. Ale to byl jenom začátek; pamětníci si vzpomenou na Veselou bezpečnost, modrou velrybu nebo disidentské pískoviště.
- „No tak jsme vystartovali a běželi a doběhli jsme až k poště. Běželi jsme tři lidi a krásné na tom bylo to, že jsme si mysleli, že něco děláme pro tu budoucnost,“ vzpomíná na pohnutou dobu herečka Štěpánová.
Díky Svobodné Evropě se ze Společnosti pro veselejší současnost během krátké doby stala jedna z nejpopulárnějších občanských iniciativ a na její happeningy chodily stovky lidí. „A běhat se bude do té doby, dokud režim nepropustí všechny politické vězně. Během několika dnů se přidaly desítky lidí,“ zní z archivních záznamů.
Štěpánová vzpomíná na běhy třídou Politických vězňů
Okolnosti prvního běhu: „Svobodná Evropa odvysílala náš vzkaz, že běhat se bude vždy v 17 hodin a připojit se může kdokoliv. Druhý den jsme tam šli s pocitem, že tvoříme dějiny. Měli jsme pro jistotu kartáčky na zuby, kdyby nás sebrali.“
„Samozřejmě, že nás policajti hlídali – ale jak můžete někomu říct: Vy běžíte protestní akci?! Když odpověď pak může znít: To já vůbec. Já běžím na tramvaj.“
Jaké byly další akce? Devatenáctého května 1989 na maďarském velvyslanectví předali dopis maďarské vládě, ve kterém jí nabídli pomoc při odstraňování drátěných zátarasů na hranicích s Rakouskem s heslem: Dnes budeme stříhat my u vás, zítra budete stříhat vy u nás! A hned se ptali, kdy mohou přijet a jaké si mají s sebou vzít nářadí.
Veselá bezpečnost Na Příkopech a modrá velryba ve Vltavě
Čtyři měsíce od zahájení běhu, zasáhla v srpnu 1989 proti korzujícím občanům v ulici Na Příkopech Veselá bezpečnost. „Měli jsme přilby z vydlabaných melounů s nápisem VB, obušky ze salámů a okurek, umělohmotné policejní psy na provázku. Začali jsme rozhánět lidi, křičeli jsme: Rozejděte se, toto shromáždění nebylo povoleno! a Republiku si rozvracet nedáme! Kolem chodili esenbáci a vůbec to nechápali…,“ vysvětluje Štěpánová. Skutečná policie dorazila vzápětí: „Byli z toho zmatení a říkali, že to mají říkat oni – tak já jim povídám: Tak to říkejte taky,“ dodává.
Když na pražských Příkopech zasahovala Veselá policie, v sousedním Polsku měli podobnou akci dva roky za sebou. V Praze to byli policisté s vydlabanými melouny, v polské Vratislavi 10 tisíc studentů s čepičkami trpaslíků. Na Den dětí vyšli do ulic, rozhazovali bonbony a volali, že trpaslíci existují. Líbali policisty a i po zatčení si zpívali. Pomerančová alternativa podobných akcí zorganizovala na desítky. „Pokud státní bezpečnost zatýká stovku lidí a na výsleších se jich ptá: Je pravda, že jste se zúčastnil nelegálního shromáždění trpaslíků?, tak takovou moc už nemůžete brát vážně,“ tvrdí politolog z Polského institutu Maciej Ruczaj.
Těsně před jednadvacátým srpnem 1989 plavala ve Vltavě modrá velryba. Již předem na akci upozorňovaly letáčky, na nichž stálo, že podle zpráv astrologů 20. srpna večer dopluje do Prahy modrá velryba. „Příslušníci za všeobecného veselí okolostojících přihlížejících si do vysílaček říkali, kde právě ta velryba je. A to pěkně ukazovalo ten úpadek režimu,“ vzpomíná historik Petr Blažek.
„Může jít s námi Vašek na písek?“
Možnou rivalitu mezi disidentskými iniciativami vyřešili po svém. Zástupce pozvali na pískoviště, kde si každý uplácal svou bábovičku. Společnost za veselejší současnost je pak všechny pomocí bagru zasypala a tím se pasovala do té nejdůležitější. Ne všichni na pískoviště dorazili, ale nechyběli například Jiří Gruntorád, Petr Placák, Hanka Marvanová a také Václav Havel. „Vzpomínám si, jak jsme k němu přijeli domů, on měl u sebe zrovna nějaké zahraniční novináře, tehdy u něj pořád někdo byl, a my jsme se ptali: Olgo, prosím vás, mohl by jít Václav s námi na písek? Olga se přísně podívala na hodinky a řekla: Dobře, ale za hodinu ať je zpátky,“ popisuje akci herečka.
Vzpomínky Báry Štěpánové čtěte na stránkách Dějiny a současnost
K výročí založení Společnosti pro veselejší současnost pořádá příští týden ve čtvrtek 24. dubna od 17 hodin Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) vědecký seminář.
