Doposud bylo mezenterium (také mesenterium) popisováno v lékařské literatuře jako část pobřišnice, řasa připojující střevní kličky. Nový výzkum zveřejněný v prosincovém čísle odborného lékařského časopisu Lancet ale prokázal, že jde o zcela samostatný orgán.
Vědci popsali nový orgán v lidském těle. Poprvé ho zakreslil už Leonardo da Vinci
Přestože struktura tohoto orgánu je dobře známá, jeho funkci zatím tak úplně nerozumíme. Jeho lepší pochopení by mohlo vést k lepším výsledkům v léčbě zažívacího ústrojí. Lékaři si dlouhou dobu mysleli, že mezenterium se skládá z mnoha fragmentovaných a oddělených částí, nový výzkum ho ale popisuje jako kompaktní orgán.
„Studie, která prošla recenzním posudkem, tvrdí, že máme v těle orgán, který až doposud nebyl uznáván,“ uvedl J. Calvin Coffey, vědec z Univerzitní nemocnice v irském Limericku, jenž byl prvním, kdo mezenterium jako samostatný orgán popsal. „Anatomický popis, který byl v učebnicích po dobu 100 let, není pravdivý. Tento orgán není vůbec fragmentovaný, je to jedna jediná struktura.“
Mezenterium
- Henry Gray's Anatomy of the Human Body je klasická anglická učebnice lidské anatomie. Poprvé vyšla roku roce 1858, roku 2008 byla vydána v pořadí 40. britská edice knihy.
Tato změna už byla zveřejněna v nejdůležitější sérii učebnic anatomie, slavné Gray's Anatomy. Prvním, kdo mezenterium popsal a zakreslil, byl už renesanční všeuměl Leonardo da Vinci. Velké množství lékařů ho však ignorovalo, považovali mezenterium za nedůležitý přívěšek s nevalným významem pro organismus. Až Coffeyho výzkum, který započal roku 2012, dokázal změnit pohled na tento orgán. Definitivním potvrzením je právě práce vydaná v mezinárodně uznávaném Lancetu.
Má to nějaký význam?
Sice se tím prakticky nic nemění, přesto může mít tato změna jistý význam. Coffey vysvětluje: „Když budeme mezenterium chápat jako celistvý jedinečný orgán, můžeme k nemocem této části těla přistupovat s přihlédnutím právě k tomuto orgánu. Mohlo by to vést k lepším léčebným výsledkům.“
Podle Coffeyho by také klasifikace nového orgánu mohla přitáhnout vědce k intenzivnějšímu výzkumu jeho funkce.