V české přírodě zbývá posledních 130 párů sýčka obecného. Za uplynulých 45 let jejich počet klesl o 92 %. Vědci a ochránci přírody se teď snaží prosadit vypsání záchranného programu, který by mohl těmto drobným sovám pomoci. Zjišťují proto mimo jiné, nakolik jsou zbylé populace sov ještě geneticky rozmanité. Pomohla jim v tom i nedávno zřízená Národní genetická banka živočichů.
„Ještě v 70. letech minulého století byl sýček rozšířen plošně po celé České republice. Nicméně od 90. let populace velice rychle klesala a v současné době se sýček nachází jen v malých izolovaných populacích,“ vysvětluje vědecký pracovník Ústavu biologie obratlovců Martin Šálek. „Z české krajiny mizí hlavně kvůli intenzivnímu a velkoplošnému zemědělství. V jednotvárné krajině s rozlehlými poli totiž jen těžko shání kořist,“ dodává.
Pro přežití druhu je klíčové vědět, jak moc jsou populace oddělené, tedy vědět, jestli sov není už tak málo, že spolu jednotlivé skupiny nekomunikují. To by mohlo zhoršit třeba odolnost sov nebo schopnost rozmnožování – v rámci skupin se totiž snižuje genetická kvalita dalších generací.
Tento výzkum má sloužit aplikované ochraně, protože i pro vypsání záchranného programu je důležité znát genetickou strukturu.
Banka bez peněz
Vědcům pomohla i jedna nová instituce – Národní genetická banka. Tisíce vzorků obratlovců sbírá teprve necelé dva roky. Mají v ní v současné době zaregistrovaných 5 tisíc vzorků, další tisíce ještě na evidenci čekají.
Národní genetická banka živočichů si klade za cíl shromažďovat dostupné vzorky tkání volně žijících obratlovců fauny České republiky a spravovat široce přístupnou databázi těchto vzorků.
Do databáze banky budou zařazovány také další genetické vzorky (např. ze skončených vědeckých projektů nebo vzorky skladované v muzeích). Tím bude umožněno využití těchto vzorků pro genetické analýzy - zejména pro ochranářsko-genetický výzkum.
Vzorky by měly v budoucnu sloužit například k posouzení aktuálního stavu genetické diverzity populací ohrožených druhů, migrace a propojenosti populací či určení lokálních adaptací.
Hlavní výhodou vybudování a trvalého udržování sbírky genetických vzorků je však zajištění časového kontinua. Dostupnost vzorků z dlouhého časového období umožní monitoring genetické diverzity v čase a tak například i odhalení možné příčiny poklesu genetické diverzity, stane-li se některý druh ohroženým v budoucnu. Vzorky banky budou k dispozici i pro jakýkoliv další genetický výzkum.
Často tak již nebude muset výzkumu předcházet terénní odchyt živočichů a odběr vzorků z živých jedinců, ale poslouží vzorky shromážděné v bance. Význam banky roste s počtem i stářím vzorků. Dávají jedinečnou možnost porovnat vývoj druhů.
Vzorky získává z řady míst. Od akademiků až po myslivce. Tkáň sýčka, která pomohla s genetickou studií, dodala záchranná stanice u Nového Jičína. Odchytit sýčka je složité, vzhledem k jeho povaze i malému počtu exemplářů – vzorky z banky jsou tedy vlastně jediným způsobem, jak jeho geny poznat.
Výzkumníci, kteří pomocí vzorků z této banky zkoumali genetickou rozmanitost sýčků, již mají první data. Z nich zatím vyplývá, že stav není tak špatný, jak by počet sýčků ve volné přírodě naznačoval.
