Dva lvi na konci 19. století zabili 135 lidí. Jak se z normální šelmy stane lidožrout? Odpověď hledali američtí vědci.
Lvi jsou schopní lovit širokou škálu kořisti, od zvířat poměrně drobných, až po tak velké tvory, jako jsou třeba žirafy. Lidé mezi typickou lví kořist ale nepatří – až na několik dobře historicky zdokumentovaných případů, kdy se naopak člověk stal nejoblíbenější kořistí některých lvů.
Proč se z některých lvů stávají lidojedi, se pokusil popsat tým biologů v práci, která vyšla v odborném časopise Scientific Reports.
Autoři studie se zaměřili na nejznámější případy, kdy se z normálních lvů stali lovci lidí. Věnovali se dvěma případům a snažili se najít společné rysy, které oba spojovaly.
Prvním z nich byla série lvích útoků roku 1898 v keňském Tsavu. Dva lví samci během devíti měsíců údajně zabili 135 lidí, než je oba zastřelil britský inženýr John Patterson. Tento příběh byl několikrát zfilmován. Těla obou lvů se dostala do Chicaga, kde spočívají ve Field Museum of Natural History dodnes. Právě tam vědci mohli jejich ostatky studovat.
Druhým případem, v němž se podařilo získat pozůstatky lidožrouta, je lví zabiják z Mfuve. Velký lví samec (měřil na délku 3,2 metru) připravil roku 1991 v Zambii o život šest lidí, pak byl zastřelen americkým lovcem a i on skončil v chicagském muzeu.
Samec bez hřívy
Vědci, kteří tyto lvy studovali, objevili rovnou několik společných znaků mezi oběma případy a třemi zmíněnými lvy. Především šlo vždy o samce bez hřívy. Ačkoliv je lví hříva pro samce zcela typickým znakem, v některých oblastech Afriky se občas objevují i lvi bez hřívy. Proč přesně se to děje, není jasné, hypotéz je mnoho – od poruch v DNA, přes přizpůsobení se lokálním podmínkám, až po problémy s kontrolou hladiny testosteronu.
Zajímavějším znakem však bylo, že všichni tři lvi měli zkažené zuby. Jednak jim to muselo způsobovat obrovskou bolest při kousání, ale současně to velmi pravděpodobně způsobilo změnu jejich chování.
Normálně totiž lvi člověka neloví, je pro ně příliš nebezpečným cílem, a jak ukázal nedávný výzkum, také nemá příliš kalorií. Když lev loví, srazí kořist k zemi a pak ji pomocí zubů zakousne – jenže pro tyto exempláře se zkaženými tesáky to mohl být úkol nad jejich síly.
Podle výsledků zkoumání jejich DNA, které proběhlo již před několika roky, sice tradiční kořist tvořila až 50 procent stravy „zabijáků z Tsava“, zbytek si ale lvi doplňovali na lidech. Ani jeden ze lvů netrpěl hladem, lidé jim dávali dostatek živin – a protože jsou jako kořist jednodušeji ulovitelní, nevyčerpali lvi při jejich lovu příliš energie.
