Vědci objevili v atmosféře nečekaně velký nárůst množství látky, která ničí ozonovou vrstvu. Chemikálie CFC-11 je přitom už 30 let zakázaná, takže s největší pravděpodobností někdo zakázaný přípravek vyrábí nelegálně a tajně.
Jedná se o látku, která patří mezi takzvané chlorfluorované uhlovodíky. Její používání bylo zakázáno Montrealským protokolem roku 1987 – do té doby se této látky, používané zejména k chlazení, vyrábělo ročně téměř 300 000 tun. Až doposud se zdálo, že jí v atmosféře ubývá přesně podle plánů, teď se ale ukázalo, že tento proces se výrazně zpomalil po roce 2012. Autoři nové studie ukázali, že zpomalení je téměř padesátiprocentní.
- Ozonová vrstva, která je součástí atmosféry Země a nachází se 15 až 30 kilometrů nad zemským povrchem, hraje klíčovou roli při blokování škodlivého ultrafialového záření, jež mimo jiné způsobuje u lidí rakovinu a u zvířat například problémy s rozmnožováním.
- V roce 1985 byla nad Antarktidou pozorována obrovská „ozonová díra“. Experti označili za hlavního viníka freony. Tyto plyny byly vynalezeny ve 20. letech minulého století a ve velkém se používaly v chladicích zařízeních a jako hnací médium ve sprejích.
Vědecky to nemá logické vysvětlení – látka se v atmosféře odbourává stejnoměrně. Jediným vysvětlením tedy je, že do atmosféry se dostávají tyto látky i v současné době, s nejvyšší pravděpodobností ilegální emise pocházejí z východoasijských zemí. Vědci varují, že by to mohlo zásadním způsobem pokazit zatím úspěšnou „opravu“ ozonové vrstvy.
CFC-11 vznikl už ve třicátých letech dvacátého století. V atmosféře se udrží velice dlouho, zůstává v ní asi 65–75 let. To znamená, že látky, které se rozpadají nyní, pocházejí z poloviny dvacátého století a ty nelegální ze současnosti se rozpadnou až na konci tohoto století.
Vědci dlouhá léta netušili, že když je CFC v atmosféře, uvolňují se látky, jež poškozují a ničí molekuly ozonové vrstvy.
Tlak vědců a odborné veřejnosti poté způsobil, že se politici celého světa shodli, že užívání takových látek je nepřípustné – a to vedlo k podpisu Montrealského protokolu roku 1987.
Státy světa ve vzácné shodě přestaly tuto skupinu látek používat – v bohatých zemích od poloviny devadesátých let dvacátého století, ve zbytku světa od roku 2010. Tedy tak to až doposud vypadalo, někdo ale zjevně domluvená pravidla porušuje.
Už několik let se totiž objevují dílčí informace o tom, že proces hojení ozonové díry se zpomaluje. Roku 2014 upozornili výzkumníci z britské University of East Anglia na výskyt čtyř nových plynů, které ničí ozon a dostávají se do atmosféry z dosud nezjištěných zdrojů. Tři z těchto sloučenin jsou chlorfluorované uhlovodíky (CFC) a jeden patří mezi hydrochlorfluorované uhlovodíky (HCFC).
„Náš výzkum odhalil čtyři plyny, které se do 60. let v atmosféře vůbec nevyskytovaly, což naznačuje, že je produkuje lidstvo,“ uvedl tehdy vedoucí výzkumu Johannes Laube. Vědci tyto plyny objevili analýzou stálé sněhové pokrývky Antarktidy, z jejíchž vzorků lze zjistit složení atmosféry za posledních až 100 let. Kromě toho experti zkoumali i současné vzorky vzduchu odebrané v odlehlém mysu Cape Grim v Tasmánii.
Na základě tohoto výzkumu odborníci odhadli, že do atmosféry bylo vypuštěno asi 74 000 tun zmíněných plynů. Dva z nich se prý přitom v atmosféře hromadí vysokým tempem, což vyvolává obavy. „Identifikace těchto čtyř nových plynů je velmi znepokojující, protože přispívají k ničení ozonové vrstvy,“ konstatoval Laube.
„Nevíme, odkud jsou nové plyny vypouštěny, to by se mělo vyšetřit. Možnými zdroji jsou chemikálie pro výrobu prostředků na hubení hmyzu a rozpouštědla na čistění elektronických součástek,“ dodal Laube. „Ony tři chlorfluorované uhlovodíky se navíc v atmosféře rozpadají velmi pomalu, takže i kdyby byly tyto emise okamžitě zastaveny, budou ve vzduchu přítomny ještě mnoho následujících desetiletí,“ upozornil Laube.
Nová data jsou znepokojivá
Nejnovější studie zveřejněná tento týden starší výsledky potvrzuje. Ukázala, že v letech 2002–2012 byl úbytek CFC-11 v atmosféře konstantní, ale po roce 2012 se o padesát procent zpomalil.
Autoři práce odmítli teorii, že by za zpomalením mohly být nějaké jiné vlivy než vypouštění těchto látek ve východní Asii. „Výsledky ukazují tímto směrem, poměrně jistě,“ konstatoval jeden z autorů výzkumu pro BBC. „Provádíme měření z velké vzdálenosti od dotčených míst, takže budeme potřebovat specifičtější výsledky přímo odtamtud,“ dodal. Vědci zatím netuší, k čemu a proč by někdo tuto látku vyráběl. Existují za ni náhrady, ale je možné, že pro některé státy nebo výrobce je to příliš drahé nebo technologicky náročné.
