V sobotu slavíme Mezinárodní den ptactva – připomíná se každoročně 1. dubna ve výroční den podepsání mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva v roce 1906.
Ptactvo bereme jako přirozenou součást našeho světa, moc se nazabýváme tím, kde se vzalo – nebo třeba tím, kde ptáci získali svá, často pozoruhodná, jména. U mnoha druhů je původ jejich pojmenování záhadný, u řady občas až komický.
Většina našich ptáků získala svá jména podle toho, jaké zvuky vydávají. Toto jazykové pravidlo se vyskytuje v mnoha evropských jazycích. Pojmenování ptáků je tedy onomatopoické, čili zvukomalebné – jejich jména napodobují různé přirozené zvuky.
Drozd: je všeslovanského původu, jeho indoevropský základ „trzdos“ je zřejmě odvozen od typického drozdího křiku.
Dudek: dnes už to sice z tohoto slova není moc poznat, ale i ono připomíná jeho hlas, jehož zvuk připomínal našim předkům zvuk „du-du-du“.
Krkavec: i jméno tohoto ptáka pochází od zvuku – tedy od slova „krakati“, neboli „vydávat zvuk podobný jako krá“.
Pěnkava: tento pták, kterého dnes již většina lidí ani nepozná, se vyznačuje zvukem znějícím jako „pink“. Podle toho dostala jméno nejen v češtině, ale tako v němčině (Fink) nebo italštině (pincione).
Sýkora: je někdy zdrobněle jmenována jako sýkorka. Jméno je onomatopoického původu, podle hlasu ptáka, který se přepisuje jako sik sik – přiklání se ke slovesu sykat.
Mnoho ptáků odvozuje své pojmenování také podle jeho vzhledu. Týká se to hlavně těch, kteří nejsou příliš dobře identifikovatelní hlasem.
Holub: výklad jeho jména sice není jistý, ale jednou z možností je, že pochází ze slova ghel, které označovalo nejrůznější barvy od zelené až po šedou.
Sojka: vděčí za jméno praslovanskému slovu „soja“, jež znamenalo „lesklý“ – což přesně odpovídá nápadnému zbarvení části křídel tohoto ptáka.
Strakapoud: tady je vysvětlení velmi jednoduché – je to prostě strakatý pták.
Množství ptáků je pojmenováno podle jejich typických činností, které vykonávají nejčastěji.
Datel: původně se asi jmenoval „dloubatel“, pak se toto označení zkrátilo. Označovalo ptáka, který dloubal do chorého stromu.
Konipas: jde o žertovné označení ptáka, který „pase koně“. Proč? Ptáček se opravdu často vyskytuje v jejich blízkosti, živí se hmyzem, jenž na nich parazituje.
Vlaštovka: oblíbený ptáček má původ jména v litevštině, kde „lakstýti“ znamená něco jako poletovat sem a tam.
Divná a výjimečná jména jsou u ptáků také častá.
Bažant: do Evropy se dostalo jejich jméno podle řeky Fasis na jižním úpatí Kavkazu, kde asi často žili. Do češtiny se jejich jméno vmísilo z německého Fasant.
Žluva: Velmi složitě vysvětlitelné jméno. Původně asi bylo stejné se slovem vlha, které ale označuje zcela jiného ptáka. Aby to nebylo málo složité, zřejmě se tento výraz používal i pro moudivláčka. Je možné, že tento výraz pochází od avarského slova, které znamenalo „nějaký pták“.
