Donald Trump ve svém posledním projevu opět ukázal přísnou tvář vůči imigrantům, zejména těm z Mexika. Prezidentský kandidát republikánů trvá na stavbě zdi při společné hranici, ideových prověrkách přistěhovalců i těžších překážkách pro kohokoliv, kdo na regulérní pobyt nemá právo. Přistěhovalectví z jihu se stává hlavní palivem Trumpovy bouřlivé kampaně. Statistiky přitom ukazují, že počet imigrantů z Mexika v posledních letech stagnuje, jejich podíl na celkové migraci pak dokonce klesá.
Vrcholící kampaň nenechává nikoho na pochybách. Stále vyostřenější rétorika vyzdvihla mezi klíčová témata migraci, a to v zemi, kde právě příliv cizinců výrazně promluvil do jejího zrození, vývoje, zákonů i kultury.
Spojené státy jsou zemí přistěhovalců, vždyť potomci původních obyvatel – indiánů či aljašských kmenů – tvoří jen zhruba 2 procenta celkové populace (kolem pěti milionů lidí).
Zatímco ještě v šedesátých letech drtivá většina přistěhovalců mířila do USA z Evropy, s přelomem milénia začali mít navrch ti, kteří nemuseli překonávat oceán. Tedy obyvatelé amerického kontinentu včetně Mexičanů.
USA: Tahák migrace už od svého vzniku
Oproti výrazným změnám v „zemích původu“ nemají globální demografové s cílovou destinací problém. Spojené státy jsou z hlediska přistěhovalectví stále světovým lídrem. V posledních letech se každoroční přírůstek legálně příchozích pohybuje kolem milionu.
Jen pro zajímavost: Vůbec nejvyšší nápor přistěhovalců v novodobé historii znamenal rok 1991 (přes 1,8 milionu), naopak nejnižší zájem se pojí s roky 1933 (vrchol světové krize) a 1943 během druhé světové války, jak vyplývá z dat Institutu migrační politiky (MPI).
Prvotní vlny před vznikem USA – spojené s mořeplavci, kolonizátory a zakladateli osad v 17. století – vzhledem k chybějícím datům vynechme. Vypovídající hodnoty se prvně začaly shromažďovat někdy kolem poloviny 19. století.
Od té doby je také patrná dlouhodobá migrační vlna hlavně z Evropy. Obyvatelé starého kontinentu táhla za oceán nejen vidina trhu s výrazně liberálním prostředím, dosud nezastavěná území, ale také třeba vrcholící zlatá horečka v Kalifornii.
Například Irové si začali vydobývat svůj status „národa emigrantů“ právě v této době. Přes oceán jich kolem roku 1850 putovala čtvrtina z celkových 9 milionů. Mimo jiné je hnal hladomor kvůli katastrofálnímu nedostatku brambor. V cizině nyní žije několikanásobně více Irů než v zemi samotné. Na území USA se lidé s těmito kořeny soustředí hlavně v oblasti New Yorku, Bostonu nebo Chicaga.
Postupně se ke státům ze severozápadní Evropy přidávají v hojné míře také Italové, Němci a s přelomem 20. století i obyvatelé východní Evropy. Omezení v přílivu Evropanů přinesly tři hlavní momenty: přísnější imigrační zákony ve 20. letech, pozdější ekonomická krize a druhá světová válka. „Hubenější“ příliv z Evropy však v těchto dobách začala pomalu vyrovnávat migrace z Latinské Ameriky.
Spojení znovuzrozené evropské vlny, Latinoameričanů a nově také asijské populace znamenalo další vrchol migrace v 70. letech minulého století. Tehdy se poměr příchozích začíná přesouvat k dominantní populaci Hispánců. Právě od 70. let se počet imigrantů v USA zčtyřnásobil.
Které národy tvoří největší procento migrantů v USA?
Od roku 2010 do roku 2014 tvořili v kampani často zmiňovaní Mexičané více než čtvrtinu všech přistěhovalců. Podle oficiálních údajů šlo o více než 11 milionů lidí, z celkového počtu 42 milionů těch, kteří se v USA nenarodili.
Druhým nejpočetnějším národem mezi migranty jsou podle údajů z roku 2014 Indové, následovaní Číňany a Filipínci. Poměr lidí z těchto zemí byl s drobnými rozdíly kolem pěti procent. Po třech procentních bodech pak měly Salvador, Vietnam, Kuba nebo Jižní Korea.
Právě převaha latinskoamerických a asijských národů na začátku 21. století se výrazně liší od 60. let, kdy většinu imigrantů stále tvořili Evropané – nejvíce Italové či Němci. Výčet zemí byl navíc mnohem bohatší. Žádný z jednotlivých států tehdy neměl více než šestinu z populace přistěhovalců.
Migruje do USA více mužů, či žen?
Podíly na základě pohlaví jsou podle dostupných dat z roku 2014 prakticky vyrovnané. Ženy zahrnují 51 procent příchozích, mírnou převahu si přitom udržovaly v letech 1980, 1990 i 2000.
Jaké je rozvrstvení z hlediska věku?
Zjednodušeně řečeno, s přistěhovalectvím americké obyvatelstvo spíše stárne. Průměrný věk imigrantů byl před dvěma lety 43 let – ve srovnání s necelými 36 lety v případě narozených v USA. Nejčastější skupinou příchozích jsou lidé ve středním věku kolem 40 let. Jen pro zajímavost: průměrně každý desátý imigrant byl v roce 2014 mladší 18 let.
Kolik lidí oficiálně přišlo do USA od roku 2000?
V zemi se podle dva roky starých údajů nacházelo 42,4 milionu lidí narozených v zahraničí. Většina (necelých 60 procent) do USA přitom dorazila už před přelomem tisíciletí. Na 12 procent migrantů dorazilo od roku 2010.
Kde se migranti nejčastěji usazují?
Státům s největším procentem přistěhovalců vévodí Kalifornie (10,5 milionu), Texas a New York (každý 4,5 milionu), Florida (4 miliony) a New Jersey (2 miliony). Zajímavostí však je, že v posledních letech zaznamenaly největší procentuální přírůst spíše zemědělské státy: Tennesse, Kentucky, Wyoming nebo Severní Dakota.
Kolik lidí získalo americké občanství?
Podle dva roky starého přehledu to dělá necelou polovinu (47 procent) přistěhovalců. Zbývajících 22,4 milionu tvoří lidé s povolením trvalého pobytu („zelená karta“), lidé s dočasnými vízy a samozřejmě ilegální migranti, jejichž počty je ale těžké spolehlivě vyčíslit.
Úřady byly při udělování občanství benevolentnější spíš v dřívějších letech. Jen zhruba pětina udělených pasů spadá do období po roce 2000.
Kolik mexických imigrantů je v USA?
V roce 2014 šlo podle úřadů o necelých 12 milionů lidí, tedy zhruba 28 procent všech přistěhovalců. Mexické sdružení BBVA Bancome dle zprávy z roku 2015 předkládá mírný pokles svých migrantů na zhruba 11,5 milionů. V tomto počtu je přitom zahrnut i předpokládaný počet ilegálních přistěhovalců z Mexika. Přesný podíl ale nelze stanovit, odhady také podle různých zdrojů silně oscilují.
Jak jsme naznačili v předchozích odstavcích, počet příchozích Mexičanů od poloviny 19. století stále mírně stoupal. Velký boom přišel od 70. let a vrcholil kolem roku 2000 – tehdy tvořili Mexičané necelých 30 procent všech imigrantů na území USA. V posledních letech ale jejich podíl vůči ostatním klesá.
Kde Mexičané nejvíce žijí?
Logicky jde o státy blíže mexickým hranicím – zejména při západním pobřeží, kde funguje „nejčilejší“ přesun přes hranice. Nejvíce Mexičanů se soustředí na jihozápadě USA, zhruba polovina jich žije v Kalifornii a Texasu. V roce 2014 doplnily pětici nejvíce obývaných států Illinois (6 procent ze všech Mexičanů v USA), Arizona (4 procenta) a Florida (2 procenta).
Kolik mexických přistěhovalců působí v USA jako pracovní síla?
Jde o zhruba 8 milionů z celkových 11,3 milionu Mexičanů starších 16 let. Jde přitom jen o mírně vyšší podíl než v rámci celkové populace přistěhovalců (66 procent). Mexičané nejčastěji pracují ve službách, zemědělství, stavebnictví či dopravě.
Jak je to s rozvrstvením Mexičanů v USA?
Mexická populace v USA je obecně mladší než průměr všech imigrantů, avšak starší ve srovnání s rodilými Američany. Mediánový věk činí u mexické minority 41 let (u celkové populace migrantů to je 44 let). V roce 2014 zahrnoval počet lidí v produktivním věku celých 87 procent mexické minority.
Míra vzdělání je mezi Mexičany v USA obecně slabší než v celoimigračním průměru i vzhledem k rodilým Američanům. Pouze šest procent jich mělo v roce 2014 vysokoškolské vzdělání. U všech imigrantů i běžných obyvatel USA se tato míra pohybuje kolem 30 procent.
Přichází do USA stále více Mexičanů oproti minulým rokům?
V posledních letech vzhledem k dřívějšímu trendu spíše stagnuje. Některé zdroje dokonce uvádějí, že od poslední ekonomické krize v roce 2009 putovalo více migrantů paradoxně opačně – tedy z USA zpět do Mexika. Zmiňuje to například studie společnosti Pew Research Center. Mezi lety 2009 až 2014 se vrátilo do Mexika zhruba milion lidí (včetně dětí narozených v USA), opačný směr volilo 870 tisíc Mexičanů. Navíc se potvrzuje, že obousměrný proud Mexičanů mezi oběma zeměmi je nejslabší od konce 90. let.
