Washington - Biologové zkoumají zvuky, které vydávají některé čeledi ryb, a pátrají tak po způsobech komunikace a prazákladech lidské řeči. Zkoumání toho, jak v jejich nervovém systému vznikají zvuky, umožňuje probádat nejčasnější stadia vývoje hlasového dorozumívání u jiných živočichů, včetně lidí, uvádějí američtí vědci ve studii uveřejněné v odborném časopise Science.
Mezi zkoumané ryby patří například čeleď žabohlavcovitých. Vědci se zaměřili na rybu žijící v mořích tropického pásma, která má širokou plochou hlavu, červené oči, kůži bez šupin a vydává při hledání samičky pro páření zvláštní zvuky. A právě komunikace těchto ryb má pro vědce velký význam. Mnoho zvířat komunikuje hlasem, ptáci švitoří, žáby kuňkají, velryby pískají. Srovnání nervové sítě různých obratlovců napovídá, že zvuky začaly nejprve vydávat pradávné ryby.
Zvuky mořských savců, jako jsou velryby a delfíni, jsou velmi dobře známy, ale většina lidí si neuvědomuje, že zvuky vydávají také ryby, řekl vedoucí studie, profesor neurobiologie Andrew H. Bass z Cornellovy univerzity. „Neříkám, že ryby mají řeč nebo že používají vyšší schopnost mozku. Ale některé sítě neuronů, nervových buněk v mozku jsou velmi staré. Celý základ nervového systému, který vedl k vývoji řeči, vznikl před stamiliony let u ryb,“ řekl Bass.
„Zvuky, které slyšíte u savců a ptáků, nejsou všechno - je to nejjednodušší typ komunikace. Ale část nervového systému, který produkuje zvuky, se nejsnadněji studuje právě u těchto ryb,“ řekl Bass. Jeho tým objevil dva základní způsoby použití zvuku. Jeden je hučení, kterým chtějí samci k sobě přilákat samičky. Bass to přirovnává k bzučení včel nebo jemnému předení motoru. Druhý typ je výhrůžný zvuk, většinou jakési vrčení nebo bručení, kterým se snaží chránit hnízdiště.
Umístění vokálních nervů popsaných ve studii je shodné s uspořádáním vokálního systému u žab, ptáků a savců, což podporuje myšlenku, že mají společný raný vývoj, uvedli v komentáři ke studii Daniel Margoliash a Melina E.Haleová z univerzity v Chicagu.
