Mnozí z nich při pomoci druhých zemřeli, a přitom nemuseli. S odstupem několika měsíců od nejhorší epidemie eboly se objevily informace o nekvalitních pomůckách, které dostávali afričtí zdravotníci od některých organizací. Šlo například o prošlé dezinfekční prostředky. V některých případech se dokonce lidé marně dohledávali například vaků na mrtvá těla.
„Některý chlór, který se k nám dostal, byl už přes rok propadlý. Cítil jsem se špatně, protože jsme byli v ohrožené zóně a chlór nám dodával odvahu, abychom se přiblížili k pacientům,“ říká zaměstnanec vládní nemocnice v sirerraleonské Kenemě Juma Musa. Je jedním z těch, kteří měli štěstí – v bezprostředním kontaktu s vysoce nakažlivým virem přežil. Nyní ale podává svědectví, ze kterého mnohé zdravotníky a hygieniky mrazí v zádech.
Nemocniční personály mnohdy pracovaly s nekvalitními pomůckami a neúčinnými chemikáliemi. Mnozí umírali, i když jejich smrt možná byla zbytečná. Zmiňovaná nemocnice v Kenemě měla navíc špatně pracující generátor na výrobu elektřiny, který komplikoval práci laboratoře. Sestry nepracovaly dostatečně daleko od nemocných, mezi zdravotníky a pacienty navíc nebyla kvalitní bariéra.
„Občas se během epidemie stalo, že jsme neměli dost materiálu; třeba vaků na mrtvá těla nebo ochranných pomůcek,“ přiznává poradce vlády Sierra Leone Joseph Fair.
CBěhem epidemie zemřelo přes pět set afrických zdravotníků. Skoro polovina z nich zahynula práve v Sieře Leone. Celkově si ebola vyžádala více než jedenáct tisíc životů a nakazilo se jí přes 28 tisíc lidí.
