Vídeň – Velkou změnu si Rakušané od dnešních parlamentních voleb asi slibovat nemohou – a možná ani nechtějí. Vše nasvědčuje tomu, že i dalších pět let bude v zemi vládnout velká koalice sociálních demokratů (SPÖ) a lidovců (ÖVP), která by podle průzkumů měla získat nadpoloviční většinu mandátů. Současné parlamentní strany sice zažily sérii korupčních skandálů, voliči jim ale podle všeho zůstali věrní. Do 183členné dolní komory (Národní rady) mají právo volit rakouští občané, kterým bude v den voleb alespoň 16 let.
Rakušané volí nový parlament: Hlavně nic neměnit
Volební vítězství podle všeho obhájí SPÖ kancléře Wernera Faymanna. Průzkumy jí přisuzují nejméně tříprocentní náskok před lidovci. Obě vládní strany těží z prosperity Rakouska v době krize, škodit by jim mohla jen řada korupčních afér. Pro rakouské voliče je ale hlavní stabilita. Korupce je zřejmě neděsí tolik jako možnost, že by hlasovali pro někoho nového a neznámého. „Velké štěstí pro vládní strany je, že neexistuje porovnatelná alternativa k jejich stabilní koalici, kterou Rakušané znají mnoho let,“ soudí politolog Thomas Hofer. Že by Faymann nebyl znovu premiérem, nečeká nikdo - ani jeho političtí soupeři. Zbylé tři strany, které se s největší pravděpodobností dostanou do parlamentu, silné dvojici přetáhnou asi jen pár procent voličů.
První volební místnosti se ve čtyřech obcích otevírají už v šest hodin ráno, poslední se zavírají v 17:00. V tu dobu by se měly objevit první volební odhady, výsledky by měly být známé kolem 19:30.
GALERIE
Předvolební průzkum v Rakousku zdroj: ČT24
SPÖ volební kampaň zaměřila na témata sociální spravedlnosti, ústředním motivem byly daně. SPÖ chce daňově ulehčit všem lidem, kteří měsíčně vydělávají do 4000 eur, a zároveň zvýšit daně milionářům. ÖVP hodlá snížit daňové břemeno střednímu stavu a zejména rodinám. Zelení se snažili profilovat jako jediná strana, která se nenamočila do žádných korupčních skandálů, tradičně silná FPÖ má naději na zisk kolem 20 procent hlasů.
Kdo má šanci uspět?
Sociálnědemokratická strana Rakouska (SPÖ) se po válce společně s lidovci podílela na utváření vládních koalic až do roku 1966, kdy odešla do opozice. V roce 1970 se pod vedením Bruna Kreiskyho vrátila zpět k moci a po 13 následujících let vládla sama. Od roku 1983 až do současnosti byla s výjimkou let 2000 až 2007 vždy členem vládní koalice, a to buď s lidovci, nebo se svobodnými. Předsedou strany je současný kancléř Werner Faymann.
Křesťanskodemokratická Rakouská lidová strana (ÖVP) se krátce po svém založení v dubnu 1945 stala jednou ze dvou rozhodujících politických sil v zemi. Vyjma období 1970 až 1987 se vždy podílela na vládě, nejčastěji v koalici se sociálními demokraty. V čele strany stojí Michael Spidelegger, vicekancléř a ministr zahraničních věcí.
Pravicově-populistická Svobodná strana Rakouska (FPÖ) byla založena v roce 1955, před lety ji proslavil především korutanský hejtman Jörg Haider. Do vlády vstoupila poprvé v roce 1983 v koalici se sociální demokracií, v letech 2000 až 2007 byli Svobodní součástí vládní koalice s lidovci. Předsedou strany je Heinz-Christian Strache.
Krajně pravicový Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ) byl od svého vzniku v dubnu 2005 do začátku roku 2007 členem vládní koalice spolu s lidovci a Svobodnými. U zrodu strany stálo odtržené křídlo FPÖ zformované kolem Jörga Haidera. Předsedou strany je Josef Bucher.
Levicová a ekologicky zaměřená strana Zelení-Zelená alternativa (Grüne) vznikla v roce 1986 a ve vládě dosud nebyla. V jejím čele stojí Eva Glawischnigová-Piesczeková.
Euroskeptický Team Stronach (TS) založil loni v září kanadsko-rakouský miliardář Frank Stronach. Voliče oslovuje kritikou přílišného vlivu politických stran na život v zemi, bojem proti korupci a požadavkem na zásadní reformu společné evropské měny, která by znamenala konec eura v jeho současné podobě.
V čele loni založené nové liberální strany Nové Rakousko (NEOS) je zakladatel stavebního koncernu Strabag Hans Peter Haselsteiner.
Šanci překonat čtyřprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu má také euroskeptický Team Stronach, populistický BZÖ a liberální Neos. Pokud se poslední dvě jmenované strany do Národní rady nedostanou, budou mít SPÖ a ÖVP většinu v parlamentu prakticky jistou i v případě, že nezískají 50 procent hlasů. Pokud naopak některá z těchto dvou stran uspěje, mohly by stávající vládní strany o svou většinu přijít.
GALERIE
videogallery_375650
Volby do parlamentu v září 2008 skončily zklamáním pro obě tradičně nejsilnější strany. ÖVP i SPÖ zaznamenaly vůbec nejnižší podporu v poválečné historii. Pravicoví populisté BZÖ a FPÖ naopak dohromady získali více než čtvrtinu hlasů.
Jak vládli?
Uplynulých pět let, po něž Rakousku vládl kabinet kancléře Faymanna, bylo naplněno zejména bojem s důsledky světové hospodářské krize. Kabinet na ně reagoval mimo jiné přijetím dvou úsporných balíčků a také zestátněním banky Hypo Alpe Adria, kterou tak zachránil před téměř jistým krachem. Míra nezaměstnanosti se drží mezi čtyřmi až pěti procenty a hrubý domácí produkt Rakouska se po prudkém propadu v roce 2009 vrátil k růstu. Země za to nicméně zaplatila cenu v podobě nárůstu státního dluhu. Ten ještě v roce 2008 činil 64 procent HDP, zatímco loni byl o deset procentních bodů vyšší.
Michael Spindelegger, Jan Fischer, Werner Faymann a Jan Kohout
Vláda kromě toho umožnila registrované partnerství osob stejného pohlaví a s evropskými orgány svedla boj o zachování bankovního tajemství. Na unijní pravidla výměny bankovních informací nakonec přistoupila.
Odvrácenou stránkou končícího funkčního období současného parlamentu bylo několik korupčních skandálů, jež víceméně rovnoměrně zasáhly obě vládní strany. Asi největší z nich bylo podezření, že společnost Telekom Austria v minulosti vyplácela politikům nemalé peníze za blíže neupřesněné poradenství.
V Rakousku, které má zhruba 8,5 milionu obyvatel, může volit 6,3 milionu lidí. Vybrat si svého poslaneckého kandidáta mohou podruhé i šestnáctiletí, což je nejnižší věkový limit v Evropě.