Ve vzduchu vydržel dvacet vteřin a pohyboval se pouhých třicet centimetrů nad zemí. I přesto je právě vzlet stroje francouzského vynálezce Paula Cornuho považován za první úspěšný let pilotované helikoptéry. Cornu, který vrtulník zároveň řídil, byl původně konstruktérem jízdních kol. Možná i proto připomínal jeho stroj spíše létající kolo nebo kočárek.
Jednoduchá konstrukce neumožnila pilotovi kontrolovat pohyb vrtulníku do stran, a tak stabilitu stroje museli ze země zajistit Cornuovi asistenti za pomoci tyčí. Vrtulník měl dvě protiběžné vrtule, které poháněl motor o výkonu 24 koňských sil.
Princip Cornuho vrtulníku se používá dosud. „Na těch oběžných kolech, na nichž využil konstrukci ráfků z bicyklu, se mu už podařilo docílit toho, že rotorové listy jakoby mávaly,“ upozornil redaktor časopisu Letectví a kosmonautika Tomáš Soušek.
„Ono se to sice na první pohled nezdá, ale i dnes, u běžného vrtulníku, se listy netočí v jedné rovině či ose, ale oscilují a mávají. Je totiž třeba, z hlediska konstrukce a aerodynamiky, dosáhnout toho, aby v každé části okruhu měl ten list jiný úhel náběhu. A toto řešení bylo použito už u tohoto stroje,“ dodal Soušek.
Plně ovladatelné stroje spatřily světlo světa až ve třicátých letech minulého století a první jednorotorová helikoptéra vybavená vyrovnávací vrtulí vznikla až v roce 1940. Sestrojil ji ukrajinský konstruktér Igor Sikorsky ve Spojených státech. Vylepšenou verzi pak začala jeho firma vyrábět pro americkou armádu.
Princip vertikálního letu ale znali už starověcí Číňané a první návrh zařízení, které bylo podobné vrtulníku, vypracoval renesanční umělec a vynálezce Leonardo da Vinci. Jeho vynález měla pohánět lidská síla, konkrétně čtyři dospělí muži. Šlo o model jakéhosi létajícího šroubu, který ale nikdy nevzlétl.
