Peking - Olympijský stadion a vodní kostka jsou nejznámějšími monumenty po hrách za 900 miliard korun. Ročně je navštíví miliony Číňanů. Zatímco stadion, takzvané Ptačí hnízdo, slouží po většinu roku pouze jako turistická atrakce a jeho roční provoz 220 milionů korun dotuje stát, plavecký stadion se zčásti přetvořil na zábavní vodní park a v zásadě se uživí sám.
„S pokrytím nákladů na běžný provoz nemáme problém. Ale výdaje rostou během mimořádných akcí, jako jsou mezinárodní soutěže. To musíme finančně spolupracovat s vládou,“ připouští ředitel plaveckého stadionu Jang Čchi-jung.
Většina olympijských sportovišť ale nemá využití a postupně chátrá. Vládní výbor pro odkaz olympijských her přesto jejich dědictví chválí. „Olympijské hry umožnily Číně lépe poznat svět, držet se reforem a otevřít se světu. Přiměly Čínu naučit se olympijské sporty a držet se olympijských myšlenek,“ komentuje to Ťiang Siao-jü z asociace pro rozvoj Pekingu.
Ne všichni souhlasí. Aktivista Aj Wej-wej se jako architekt podílel na výstavbě Ptačího hnízda. Olympiádu nazval falešným úsměvem čínské vlády. Za své občanské aktivity ho surově zbila policie, 81 dní strávil ve vazbě. „Odkazem olympiády je, že stát se stal postupně policejním státem. Během her ani po nich se v zásadě nic nezlepšilo,“ myslí si Aj.
Někteří pozorovatelé tvrdí, že Pekingská olympiáda měla hlavně politický cíl. Získáním jednapadesáti zlatých medailí čínští sportovci podle nich tento záměr naplnili.
Vláda před olympiádou v Pekingu postavila pět nových linek metra a uzavřela továrny v jeho okolí. Dopravní zácpy ve městě ale patří dodnes mezi ty nejhorší na světě a Peking má dál nálepku nejvíc znečištěné metropole na zeměkouli.
