Brno – O víkendu se z Antarktidy vrátil tým českých polárníků, kteří na vědecké stanici Johanna Gregora Mendela prováděli výzkumy parazitologické, paleontologické, ale také geologické. Důvodem jejich předčasného návratu bylo rozhodnutí chilského vojenského námořnictva, které českým vědcům zajišťuje přepravu z Antarktidy. Ve Weddellově moři se totiž hromadí led, proto bylo nutné opustit antarktickou stanici asi o dva týdny dříve, než bylo plánováno. I během zkráceného pobytu ale vědci došli k zajímavým výsledkům, například tým pozorující změny ledovců zaznamenal nový trend: zatímco dříve docházelo k ubývání ledovců na Antarktidě, v posledních letech se naopak rozloha malých ledovců na okraji Antarktidy zvětšuje.
V pořadí sedmé polární expedice Antarktida 2012–2013 se účastnil i geolog Daniel Nývlt. „Samozřejmě ty dva týdny nám chyběly,“ přiznal vědec. Na druhou stranu ještě větším problémem pro členy expedice bylo zamrzlé moře, které jim znemožňovalo pohyb po okolí, parazitologickému týmu navíc bránilo v lovu ryb.
Zajímavostí je, že Průliv prince Gustava, oddělující Rossův ostrov se základnou od Antarktického poloostrova, byl v lednu naposledy zcela pokrytý ledem před 35 lety. Pro letošní expedici byl proto velkým překvapením. „Bezesporu můžeme považovat lednový zámrz v průlivu za výkyv, nicméně vyvozovat z toho cokoli ve vztahu ke změně klimatu rozhodně nejde,“ řekl klimatolog Pavel Prošek.
Stanice Johanna Gregora Mendela leží na ostrově Jamese Rosse a je konstruována jako letní, což znamená, že se do ní výzkumníci vrátí opět až v období takzvaného jižního léta. „Stanice je v současné době zavřená a další sezona je plánována na prosinec,“ uvedl Nývlt s tím, že přípravy začínají už teď.
Stanice byla vybudována v letech 2005 a 2006. Prakticky celou rozloženou stanici – tedy přes 150 tun materiálu – na břeh ostrova dostal bez pomoci těžké vyloďovací techniky chilský ledoborec. Zajímavostí ale je, že po sobě Češi v Antarktidě prakticky nezanechávají stopu. Stanice má totiž dokonalou tepelnou izolaci a vytápění je zabezpečeno vzduchotechnikou využívající solární ohřev vzduchu. Třetina z celkové spotřeby energie potom pochází z osmi větrných elektráren o celkovém výkonu 12 kilowattů a další třetinu stanice čerpá ze slunce. Zbytek zajišťují klasické dieselagregáty. Odpadky putují do spalovny komunálního odpadu. To, co spálit nelze, jednou za tři až čtyři roky odvážejí k likvidaci na palubě ledoborce do Jižní Ameriky.
Odjezdu předcházelo nutné zazimování polární stanice, vědeckých laboratoří i generátorů na výrobu elektřiny. Dvacítka odborníků z Masarykovy univerzity byla na chillskou válečnou loď přepravena vrtulníky, protože loď se po tři dny nemohla dostat blíže než na vzdálenost sedmdesáti kilometrů od břehu Antarktidy. Samotná plavba do Ohňové země trvala tři dny a polárníci na ni nevzpomínají zrovna s nadšením, výrazné vlnobití prý loď vychylovalo o čtyřicet stupňů na obě strany, proto na sebe mořská nemoc nenechala dlouho čekat.
Polárníci i letos zkoumali řadu oblastí života na Antarktidě
Parazitoložky z Masarykovy univerzity se zabývaly výzkumem parazitů ryb a dalších mořských živočichů. Přírodovědecká fakulta vyslala do země ledu také odborníky na změny místních ledovců. Polárníci zkoumali také vliv změn klimatu na rostlinou vegetaci ostrova Jamese Rosse. Vědci se zabývali například odolnými mechy a lišejníky, především tedy tím, jak je možné, že tyto odolné organismy přežívají i v extrémních klimatických podmínkách.
Výpravu doprovázel i paleontolog, který se zaměřil na druhovou pestrost fosilních nálezů. Bohužel počasí paleontologům příliš nepřálo. Kvůli silnému mořskému zámrzu nebylo možné vyzvednout kostru plesiosaura, jehož pozůstatky objevil mladý výzkumník už v roce 2010. Geologická skupina se zaměřila na zkoumání sedimentů, které mají napomoci k pochopení souvislostí mezi vulkány a nadložními ledovci, a to především z hlediska možných katastrofických událostí, k nimž by mohlo dojít například na Islandu.
