Ženeva - K léčbě nakažených ebolou by mohla být z počátku nadcházejícího roku, než budou k dispozici v dostatečném množství experimentální vakcíny a léky, použita krev přeživších, počítá Světová zdravotnická organizace (WHO). Testování krevních transfuzí začne v Guineji, Libérii a Sieře Leone v příštích týdnech.
Transfuze krve od přeživších již lékaři neoficiálně experimentálně zkoušejí. Zatím ale i přes jisté úspěchy nebylo potvrzeno, zda tento postup skutečně pomáhá. „Je to stále neprobádaná léčba,“ prohlásil David Wood, který má v rámci WHO na starosti koordinaci transfuzních pokusů. „I přesto ale všichni souhlasí s tím, že je to rozumná léčebná možnost,“ dodal.
Výsledky studie WHO, kterou lékaři provedou na stovkách nakažených ve třech nejpostiženějších afrických zemích, se očekávají počátkem roku 2015. Pokud se potvrdí přínos transfuzí, okamžitě se začne s širším využíváním krve.
Podle WHO se ebolou dosud nakazilo téměř 14 000 lidí, zhruba 5 000 z nich nemoci podlehlo. V současné době neexistují proti tomuto virovému onemocnění žádné schválené léky a vakcíny, několik slibných preparátů se ale zkouší. Dvě nadějné očkovací látky se testují v Evropě, Africe a v USA, výsledky mají být známé do prosince. WHO proto předpokládá, že do poloviny příštího roku by se do Afriky mohly dostat stovky tisíc vakcín.
Vědci prozatím nevědí, proč imunitní systém některých lidí dokáže včas nastartovat dostatečnou tvorbu protilátek, zatímco u jiných se tělo neumí samo bránit. U transfuzí se vychází z toho, že krev přeživších by mohla imunitní systém nakažených povzbudit tak, aby začal sám potřebné protilátky tvořit.
WHO již v srpnu vyzývala k prioritnímu využívání krve vyléčených, protože testování této metody není časově tolik náročné, než je třeba ověřování účinnosti a nezávadnosti vakcín. Krevní transfuzi dostal například americký lékař Craig Spencer, který se nakazil v Guineji. Jeho zdravotní stav, který byl dříve považován za vážný, je nyní označován jako stabilní.
Ebola (též krvácivá horečka) je jednou z nejobávanějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá a úmrtnost na ni dosahuje až 90 procent. Diagnostika eboly je obtížná, protože prvotní symptomy mohou připomínat například chřipku. Pacienta sužuje slabost, má teplotu, která záhy rychle stoupá. Častými příznaky jsou zvracení, průjem, vnitřní či i vnější krvácení, pak začínají selhávat orgány, nejprve játra a ledviny. Symptomy se mohou objevit dva až 21 dnů po nakažení. Přenáší se krví, sekrety a tělesnými tekutinami nemocného; je třeba se proto vyvarovat například i kontaktu s použitými ručníky. Častými oběťmi jsou zdravotníci ošetřující nemocné, pokud nepoužívají rukavice, masky a ochranné brýle. Člověk může být přenašečem viru někdy až sedm týdnů po uzdravení. Nynější epidemie vypukla loni v prosinci v Guineji (že jde o ebolu, bylo potvrzeno v březnu) a rozšířila se do Sierry Leone, Libérie, Nigérie a Senegalu. Nezávisle na epidemii v západní Africe se ebola (jiná varianta viru) šíří nyní i v Kongu. Do Evropy a USA dorazilo již několik nakažených ebolou, většinou šlo o zdravotníky, kteří nemocné v Africe ošetřovali. Několik z nich se v USA a Francii uzdravilo, naopak v madridské nemocnici na ebolu zemřeli dva španělští kněží nakažení v Africe. Nemoc způsobuje virus ebola, nazvaný podle řeky Ebola v Konžské demokratické republice (Kongo; dříve Zair), kde byla tato nemoc v roce 1976 poprvé identifikována. Epidemie tehdy propukla v konžské vesnici Yambuku a v Nzaře v sousedním Súdánu a zemřelo na ni 431 ze 602 nakažených. Nový virus tam objevil tehdy 27letý belgický lékař Peter Piot. Přirozenými hostiteli viru ebola jsou netopýři živící se ovocem. V Africe byly zdokumentovány též případy nákazy při kontaktu s uhynulými či nemocnými opicemi, lesními antilopami či dikobrazy.
