Brusel - Evropská komise doporučila členským zemím Evropské unie, aby začaly jednat s Islandem o jeho vstupu do nyní 27členného bloku. Přijetí by se mohlo dojednat během několika let. Islanďané dřív s přistoupením váhali, názor změnili až pod tíhou dopadů finanční krize, která tvrdě zasáhla jejich bankovní systém a následně celé hospodářství. Island by do unie rád vstoupil nejpozději v roce 2012.
K tomu, aby nějaká země mohla rozšířit řady EU, musí splňovat několik kritérií. Musí mít stabilní instituce zajišťující právní stát a dodržování lidských práv, musí mít fungující tržní ekonomiku a musí převzít patřičnou unijní legislativu. Výhodou Islandu s asi 320 tisíci obyvateli je, že je členem schengenského prostoru volného cestování bez hraničních kontrol i Evropského hospodářského prostoru (EHP), tedy společného evropského volného trhu. Většinu unijního práva tak už v minulosti zavedl.
Islandskou snahu vstoupit do EU s rokem 2012 okomentoval v Událostech, komentářích eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle: „Je to reálné za situace, že Island splní všechny úkoly. Důležité pro nás bude potvrdit, že ozdravné programy, které islandská vláda přijala, přivedou islandskou ekonomiku do pořádku.“
Štefan Füle:
„Speciální vztah mezi Islandem a EU trvá už léta. To, že diskuse byla urychlena tím, co se stalo ve finančním sektoru, je možné, ale odmítl bych, že to je jediný důvod, proč Island směřuje do Evropské unie.“
O posouzení, zda je Reykjavík, který podal přihlášku loni v červenci, připraven na přístupové rozhovory, komisi požádaly členské země EU. K tomu, aby se mohlo opravdu začít jednat, bude ještě třeba, aby s tím státy vyslovily jednomyslný souhlas. Po ukončení jednání budou muset definitivně členství Islandu v EU schválit tamní voliči v referendu. Navíc vše musí ratifikovat i všechny členské země bloku.
Problémy by v přístupových rozhovorech, které sledují v několika desítkách oblastí sladěnost norem dané země s pravidly EU, mohl způsobit rybolov. Islandský rybářský průmysl, jehož produkty představují až téměř 40 procent tamního exportu, by mohl narazit na unijní politiku v této oblasti, která pro každý členský stát stanovuje roční kvóty. Má navíc přísná pravidla i pro rybářské praktiky a náčiní. Komplikací by mohl být i spor Islandu s Británií a Nizozemskem o více než pět miliard dolarů na vkladech, které těmto zemím pohltila finanční krize v islandských bankách.
