Praha – Stovky miliard dolarů, které každý rok padnou na hledání nových zdrojů fosilních paliv, jsou zbytečnou investicí. Tvrdí to německý klimatolog Stefan Rahmstorf, který byl hostem Událostí, komentářů. Energetické společnosti podle něho usilují o stále nové zásoby, mnohé z nich ale nelze technicky použít ke spalování a výrobě energie. Právě zpracovávání fosilních paliv je jedním z největších zdrojů koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. V současnosti je ho přitom nejvíce v historii lidstva – podobná koncentrace skleníkového plynu byla naposledy v atmosféře před miliony let.
Rahmstorf je profesor fyziky oceánů na Postupimském institutu pro výzkum dopadů změny klimatu. V rozhovoru pro ČT upozornil na výsledky nedávného hodnocení světové energetiky v rámci OSN – podle něho by pro účinné zlepšení klimatu byla potřeba další investice v řádu 500 až tisíc miliard dolarů. „Možná je to vysoké číslo, na druhou stranu víme, že už energetické společnosti v minulém roce použily 700 miliard dolarů na hledání nových fosilních zdrojů, které ani nemůžeme spalovat. Zejména pokud chceme zabránit klimatickým změnám, myslím, že to jsou vyhozené peníze,“ uvedl člen německé vládní rady pro globální změnu.
Nedávné měření na havajské sopce Mauna Loa potvrdilo, že výskyt oxidu uhličitého v atmosféře překročil hranici 400 ppm (Parts per million - tedy 400 částic CO2 v milionu částic atmosféry). Podobná míra skleníkových plynů byla na planetě před 3 miliony let.
Mnoho regionů po celém světě zažívá extrémní výkyvy počasí - od nezvykle silných bouřek po rekordní sucha. Za tím vším je podle vědců nárůst hladin oxidu uhličitého - plynu, který zabraňuje odrazu slunečního záření zpět do atmosféry. Ani třicet let boje proti emisím skleníkových plynů - jako zákaz freonů, zavádění úsporných motorů nebo Kjótský protokol - proces nezastavilo.
„Vypouštění oxidu uhličitého stále roste už od klimatického summitu v Riu v roce 1992, kdy došlo k usnesení, že globální oteplování se musí řešit. Emise CO2 rostly o 40 procent. Skutečnost, že politika zatím nevyřešila ten problém, neznamená, že by ten problém nebyl. Naopak – stává se stále naléhavější. Čím déle čekáme, o to dražší to bude,“ komentoval vědec.
Smysluplné výsledky ukazuje jen malá část světa - převážně bohaté evropské státy, které si mohou ekologická opatření dovolit. Zatímco trojice největších znečišťovatelů planety, Čína, Spojené státy a Rusko, přistupují na citelná průmyslová omezení jen velmi neochotně.
„Najít globální konsenzus například ve formě závazné klimatické smlouvy je velmi složité, protože je právě tolik různých zájmů a z toho důvodu jsem přesvědčen o tom, že nesmíme čekat, než globální jednání OSN dospěje k nějaké dohodě. Například máme obchod s emisními povolenkami. Na všech úrovních v ekonomice, dokonce i v domácnostech může každý něco dělat,“ dodává klimatolog.
