Astana - Kazachstán dnes v mimořádných volbách rozhoduje o prezidentovi. Dekret o konání voleb vydal dlouholetý vládce země Nursultan Nazarbajev, když loni demonstrativně odmítl pětimilionovou petici volající po automatickém prodloužení jeho prezidentského mandátu bez voleb. K urnám přijde nejspíš hodně voličů, ale tím veškeré otazníky kolem hlasování končí. Nazarbajev, pasovaný loni na vůdce národa a obdařený doživotní politickou nedotknutelností, je předem jasným vítězem.
Výsledky voleb se očekávají na počátku příštího týdne. Předvolební průzkumy v Kazachstánu neexistují, ale i střízlivé odhady počítají s tím, že volební zisk Nazarbajeva nebude menší než devadesátiprocentní.
Spíš než volební skóre je pro pozorovatele důležitá otázka dalšího nástupnictví, spíš než deficity demokracie vyvolává jejich nervozitu fakt, že sedmdesátiletý prezident nemá zřetelného následníka. Kazašská vládnoucí elita včetně samotného Nazarbajeva dává fakticky otevřeně najevo očekávání, že „vůdce národa“ si nejvyšší státní funkci, pokud mu to věk dovolí, podrží do roku 2020. Žádné volby, řádné či mimořádné, žádná referenda ani petice na tom nic nezmění.
Nazarbajev je svéráznou figurou středoasijské politiky. V Kazachstánu je populární, podle odhadů ruských znalců kazašské scény by i při zcela otevřených a čestných volbách dostal nejméně 70 procent hlasů. Okázalé pocty četných příznivců stejně okázale odmítá, obrovské zisky z prodeje surovin uvážlivě rozděluje nejen šikům svých politických spojenců, ale i řadovým spoluobčanům. Jejich reálné příjmy se od rozpadu Sovětského svazu před 20 lety zvýšily čtrnáctkrát.
Přesto bývalý člen nejvyššího sovětského politbyra neponechává nic náhodě. Organizovaná opozice v zemi prakticky neexistuje, nejsilnější opoziční silou jsou dvě rozhádané komunistické strany. V obou parlamentních komorách zasedají výhradně poslanci Nazarbajevovy strany Světlo vlasti, v zemi neexistuje nezávislé soudnictví a kromě pronásledovaných opozičních webů ani svobodný tisk. Demokratické opoziční strany volby bojkotují, komplikovaným procesem registrace prošli jen tři Nazarbajevovi volební soupeři - senátor Gani Kasymov, komunista Žambyl Achmetbekov a ekolog Mels Jeleusizov. Nikdo z nich s výraznějším úspěchem nepočítá.
Sergej Duvanov, Kazašská organizace pro lidská práva:
„Kazachstán ještě nikdy nezažil férové volby a nebude to ani teď. Opozice nedostala čas na přípravu. Na jedné straně je prezident, který 20 let od rána do večera nesleze z televize a pak dostane opozice měsíc na to, aby se stala známou.“
Lidé v Kazachstánu si Nazarbajeva spojují se stabilitou a prosperitou, a těch si váží nejvíc. V bývalé škole v rodné vesnici Uškonyr má muzeum připomínající svatyni. Děti se tu učí o jeho životě a úspěších. „Babička malého Nursultana měla sen, v němž ho viděla létat v oblacích na bílém koni. Dala mu požehnání, aby se sen naplnil, vládl národu a stal se velkým člověkem,“ říká ředitelka školy Gulžan Meděuovová. „Za dvacet let udělal obří kus práce. V podstatě z trosek a ničeho dostal náš stát mezi 50 rozvinutých zemí. Kéž by mohl svoje úkoly dokončit.“
V povědomí mnoha Evropanů a Američanů je Nazarbajevův Kazachstán stále ještě bizarní stepní kuriozitou, které se v roce 2006 britský komik Sacha Baron Cohen vysmál ve svém filmu Borat. Západní investoři, kteří za posledních 20 let do země s jejími obrovskými zásobami uranu a zemního plynu investovali přes 150 miliard dolarů (2,6 bilionu korun), se už Kazachstánu ale dávno nesmějí.
